Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVysvobozený
25. 10. 2002
2
0
1636
Autor
bodlacek
Ve svitu luny
jsem provlnila tiše alejí
až k té bráně
smutky a břečťanem oděné
Mezi pojmenovanými deskami
postava, možná vzlykal
dala jsem mu ruku
na rameno
Chvíli jsme seděli
a jen tak rozmlouvali
o smyslu života
a nekonečnosti smrti
Pak za ním
zapadla žulová vrata
a já osamělou svíčku
zapálila na rozloučenou
Opouštěla jsem to místo
pod mými kroky
tály zvadlé květy
a já nikdy nezapomenu
na jeho poslední slova
smrt je život
život je smrt
a smrt je vysvobození
pro nepřátele mých přátel nejspíše ano. A pro své nepřátele tvrdý soupeř ;-)
většinou ano (neboj, nejsem moc hrubá, bránit se je lepší praktikovat hlavně hlavou) ;-)
ne, tohle se mi nelíbí. jako byto chtělo loudit pozornost za něco, co není
to bylo jen "konstatování" ze života, i když já jsem smrt nikdy nepřestírala. Mám jiné prostředky, jak "vetřelce" dostat ;-)
Je, to jsem napsala k něčemu jinému, takže tento svůj komentář patří k Pohřební blamáži. Tato dvě dílka se mi sama pletou, i když kvalitou jsou rozdílná :-)
místama možná trochu na efekt, nicméně efekt se dostavil :-); líbí se mi to "mezi pojmenovanými deskami" .. :-))) když o tom přemejšlím, TIP si to zaslouží, už jen za to, že to fakt atmosféru navozuje spolehlivě :-)