LEŠENÍ

Přes přední sklo auta viděl autobus, do něhož nastupoval dav lidí. Kolem autobusu na zastávce projel modrý kamion s přívěsem. Za ním se poté rozjel autobus. Jel za ním svelkým odstupem. Autobus projel ještě na žlutou na křižovatce. On zůstal stát hledíce na něho, jak přijíždí k domu, kde je lešení. Následovala rána a pád lešení. Vše předním zmizelo v obrovském mraku prachu….

 Vykřikl a prudce se na posteli posadil zcela zpocený. Chvíli zhluboka dýchal.

„Co se děje?“ Zeptala se vzbuzená manželka.

„Nic. Měl jsem zase živý sen.“ Odpověděl jí.

„Zase to lešení?“

„Jo.“

„Už se ti to dlouho nezdálo,viď?"

„A doufám, že se mi to zdát už nebude.“ Řekl a zase zalehl. Až do rána měl klidné spaní, ale celý den mu ten sen nešel z hlavy. Ten dům ve snu s tím lešením mu byl najednou povědomý.

 Když jel zpátky autem domu těmi ulicemi, kudy pokaždé jezdíval, díval se pozorně na všechny domy s lešením. A tu pojednou před křižovatkou uviděl stejný dům a lešení jako v onom snu. Vytřeštil oči a též se zahleděl na autobusovou zastávku před křižovatkou.

„No nazdar. Je to tu stejný, jako v tom snu.“ Pomyslel si v duchu. Po chvíli projel křižovatkou a zadíval se přitom na lešení. Zastavil na rohu další a vystoupil z auta. Namířil si to zpět k lešení. Chodník pod ním byl uzavřený. Dům byl viditelně ve špatném stavu a neobývaný. Na lešení nikoho neviděl. Nějakou dobu si lešení prohlížel a všiml si, že se lehce chvěje, když kolem projede nákladní auto.

Z vedlejšího domu vyšel starší muž se psem. Hned ho oslovil.

„Prosím vás, dělá někdo tady na tom lešení?“ Zněla jeho otázka.

„Tady? Už nejmíň dva měsíce jsem nikoho neviděl.“ Sdělil mu muž.

„Aha,děkuji vám.“ Řekl a odešel do auta.

Po několik nocí se mu nic nezdálo a on vždy cestou z práce nějaký čas seděl poblíže zastávky, ale situace ze snu nestala.

   Přešel víkend a pak pondělí i úterý. Začal si myslet, že to byl jen vše náhodný sen zapříčiněný podvědomým  vnímáním. Sen však se náhle opakoval a byl delší, ale měl stejný průběh.

 Celou pracovní dobu opět na něho musel myslet. Když se s autem přibližoval k zastávce před křižovatkou, ustrnul, jelikož v ní stal autobus, do něhož nastupovalo velké množství lidí. Zahleděl se na ně. Polkl na prázdno. Viděl ženu s bílým kočárkem, které do zadní části autobusu pomáhal jeden muž. Tohle přesně viděl ve snu dnes v noci. Přesunul zrak na pouliční hodiny. Bylo na nich deset minut po čtvrté. Další shoda. Dveře autobusu se zavřely a hned na to kolem něho projel kamion s přívěsem. Byl celý v modré barvě. Zamžikal očima a rychle stočil auto za kamionem projíždějíce kolem již vyjíždějícího autobusu ze zastávky. Řidič v autobusu na něho zuřivě zagestikuloval. Nevšímal si jej a začal rychle jet za vzdalujícím se kamionem. Na semaforu svítila zelená. Kamion projel. Stále svítila zelená. On však zabrzdil před přechodem a jen ve zpětném zrcátku spatřil blížící se předek autobusu. Jeho řidič začal dlouze troubit. Ignoroval to. Stále byla zelená. Troubení bylo příšerně hlučné. Pak naskočila žlutá a po ní červená. Řidič začal něco na něho z okénka křičet. On ale upřeně hleděl na kamion. Ten projel kolem domu s lešením. To se ani nepohnulo, ale pak se začalo hroutit i s částí domu. Sledoval to s pootevřenými ústy. Pak vše před ním zahalil obrovský mrak dýmu.