Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se- PLOPEZOVI -
Autor
Konstantinidisová
Cituji: Udělalo by mi vážně rozkoš přečíst si od tebe něco ve stylu "lak na nehty, ach jo ten kluk si mě nevšímá, miluju koně, šly sme s kámoškou balit kluky." Plopez
Otec zešílel. Je ani ne osm hodin ráno a na stole v jídelně leží lístek se vzkazem: "Dneska jsem v klubu - peníze ti žádný nedám, ale kdyby náhodou něco tak jsou v trezoru. Do osmi buď doma a chovej slušně. Táta."
Samozřejmě, že první kroky vedly k sejfu, kde ležely dvě obálky po desítce. Chvilku jsem tam tak postávala a promýšlela adekvátní odpovědi na otcovy vtíravé dotazy, kam se poděla ta druhá obálka… Netrvalo to dlouho a vhodný důvody se našly. Vymluvím se na matčinu kosmetiku. Prostě dorazil balíček na dobírku a je to.
"Co máš dneska v plánu?" Zeptala jsem se do telefonu své přítelkyně Evy.
"Nic moc. Mám přijet?"
"Srazíme se spíš u Hypernovy - mám nějaký love."
"Dobře - tak za hodinu," potvrdila schůzku Eva.
Hodila jsem na sebe svůj nejnovější džínový komplet samozřejmě odřený téměř do běla s elegantním koženým páskem s třásněmi posazeným velice nízko pod pasem a s obálkou a s klíčky od auta vyrazila k našemu největšímu okresnímu nákupnímu centru. Miluji to tam - dalo by se tomu říct, že je to něco jako druhý domov. Kdykoliv cokoliv nebo kohokoliv potřebuji - najdu ho v Hy
pernově. Fakticky. Od tmavě červené štětky na záchod až po nabušenýho svalovce (se smetákem nebo pendrekem.)Usadila jsem v oblíbené kavárně Segafredo a objednala si malé preso bez kofeinu a lehkou kolu. Evička dorazila asi za deset minut.
"Tak kolik jsi dostala od hodnýho tatínka?" Zeptala se, když usedala.
"Desítku. Vidím to na kadeřníka, manikůru a nějakej slušivej modýlek - co říkáš?"
"Já chci hlavně do kina - prej zfilmovali Hlavu 22," řekla Eva.
"Co to proboha je?" Zděsila jsem se nad jejím laciným vkusem.
"To nevim - ale máme to v povinný četbě, takže osobně dávám přednost kinu," pravila vážně.
"Dobře - tak na to zajdem a koupíme si bloček na poznámky."
"Na to stejně neuvidíš," řekla Eva než stačil přicupitat číšník s mlíkem na bradě.
"Jseš nějaká divná," reagovala jsem na její podezřelou mlčenlivost, když jsme projížděly regály v supermarketu.
"Nejsem," bránila se.
A tak jsme si vybraly poznámkový bloček a zamířily do postranních butiků. Probraly jsme celé dva stojany a ona mlčela. Prostě jako když utne. Mluvila jsem jen já a ona kývala na mé megamoderní kreace terranovy.
"Nestalo se ti něco?" Zeptala jsem, protože už jsem z toho monologu šílela.
"Ježiši, co by se stalo?" Obořila se a dál si existovala ve vlastním světě.
S šesti firemními igelitkami plných nejnovější trendů jsme přešly pasáž naproti do našeho oblíbeného kadeřnictví. Když jsme po hodině utrpení zatuhlých krčních svalů nad vaničkami našich kadeřnic přesedly pod megavysoušeče vlasů, promluvila.
"Hele, můžu se tě na něco zeptat?"
"Jo, klidně, ale nahlas - strašně to chrčí!" Zakřičela jsem na ní.
"Je to trapný, víš, taková osobní věc," mluvila a mohutně otevírala pusu snad jako abych mohla i odezírat.
"Ježiši - si řikáme všechno, ne? Sem ti toho taky už řekla habaděj," podporovala jsem ji ve vyprávění.
"Už jsi byla někdy na gyndě?" Optala se opravdu smrtelně vážně a nahlas tak, že se otočila i prošedivělá babka, co seděla vedle mě a dělala, že si pročítá čtrnáct dní starý nedělní blesk.
"Jasně," odpověděla jsem s údivem v očích.
"A jakýho máš doktora?"
"Fešnýho," já na ni, a ostatně to byla pravda. Je mu tak pětatřicet a vypadá výborně. Navíc má fakt úchylný jméno podle toho hnusnýho chlupatýho pavouka - Pokoutník.
"Proč?," zeptala jsem se.
"Víš, strašně dlouho jsem se bála tam jít a když jsem tam přišla tak jsem zjistila, že ten člověk není až tak odpornej a že to ani nebolí…," povídala.
"A co?"
"No, včera jsem tam byla, víš, měla jsem druhou prohlídku nebo tak něco a když jsem tam vešla do čekárny, tak na nástěnce viselo už jenom jeho parte."
Rozesmálo mě to. V životě jsem neslyšela, že by někomu kdy umřel gynekolog. Zvláštní - u některých povolání člověk nepočítá s tím, že jsou to lidi a že jsou smrtelný.
"Seš hnusná," pronesla ukřivděně na můj účet. Ovšem to mi nemohlo zabránit v záchvatu smíchu. Dokonce jsem vzbudila pozornost a dámy, co právě trpěly před zrcadly se na mě moralisticky dívaly a ta babizna si odsedla.
"Není to divný?" Optala se mě, když jsem trošku zchladla.
"Je to - ehmm, zvláštní," usmála jsem se.
"Asi mu zajdu na pohřeb," řekla vážně.
"Chceš jít chlapovi, co ti kvůli živobytí zíral mezi nohy na pohřeb? Co mu proboha napíšeš na věnec?? Vaše neporušená vagina?" Po téhle větě bylo trapně i mě, když jsem si uvědomila, že fakt diskutujeme hodně nahlas a budíme tím pozornost široké veřejnosti.
"Seš hnusná," ukončila dialog Evička a poposedla si na druhou stranu ob čtyři vysouseče.