Vytrženo z deňýčku VI.

Ráno jsem musela naštívit jednoho ze svých zákazníků. Rozhodla jsem se, že nepojedu autem ale tramvají, což se ukázalo jako vynikající nápad, neboť jsem byla svědkem neopakovatelného dialogu asi tříletého kloučka a jeho mírně nervózního otce. Stáli ve druhém voze na zadní plošině a dívali se ven. V jednu chvíli se na kolejích za tramvají objevil servisní náklaďák Dopravník podniků. "Jé, tati," ozval se synátor nadšeně, "za námi jedou hasiči!" "To nejsou hasiči. Tohle auto opravuje koleje," pravil tatínek. "Ne, ne, to jsou hasiči, protože maj červený auto," trval na svém chlapeček. "To nejsou hasiči," nesouhlasil s důrazem na prostředním slově otec, "to je auto Dopravních podniků." Synek se nedal. "Ne, jsou to hasiči, protože mají maják," vybafl vítězoslavně. Otec zbrunátněl a na celý vagón zařval na nezbedného potomka, aby byl zticha. "Jestli na mě budeš křičet", řekl klidně hošík, "tak já řeknu mamince, že jsi ráno čůral do umyvadla!" Celý vagon zařval smíchy. Tramvaj vzápětí zastavila a rozzuřený tatínek, rudý jako rak, rval synka ven. "Tati, ale tady nebydlíme! Proč vystupujeme?", zaslechla jsem vzorné děťátko těsně před tím, než tramvaj zavřela dveře a dala se do pohybu.

---