Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Karel - Krutá; Lea - Jako leknín...

12. 04. 2000
1
0
2408
Autor
Javert

Něco málo z "před rokem".

*** Karel - Krutá *** Tys byla ještě mladá a v dětských zajetí her, ale do tváře se vkrádá, dospělost, ber jak ber. A první láska snad pak další, ta pravá, že brzo máš se vdát, byla ta rada zdravá. Na úvod štěstí pocit, vždyť stále˙s jako květ, ale On již dříve procit, stačilo pár něžných vět. Přece již jemu patříš a tomu říká láska, až k večeru ho spatříš, čekáš, smutná kráska. Potom dáš mu syna, to s časů lepších vidinou, však Tebe sotva polovina a On nazývá se hrdinou. Když domů za tmy chodí, s kamarády byl jen pít. Jsi v moři vratkou lodí a o citu si musíš snít. Být hrubý má ve zvyku a sprostě mluvit k Tobě, z toho kruhu není úniku - - křehká, čelíš jeho zlobě. Ve stáří pak poznáš, že ukradl Ti duši, že asi lásku neznáš, jen samota Ti sluší. Až uložit ho půjdeš, v smutném průvodu odpověď těžko najdeš - - tu hledej v úvodu. *** Rozhodně zajímavé thema, až bych čekal i závažnější formu, propracovanější stavbu. Stylizace je ale (zdá se) záměrně odtažitá, věštící věci příští - nesměřuje však k rozluštění, ale k výsměchu a trpkému konstatování: Stejně to jinak dopadnout nemohlo, mohlas to vědět už od začátku. Na co se vlastně měla ptát? *** Lea - Jako leknín *** Jsem jako leknín na ledové tůni, co vadne, usychá, ztrácí svou vůni.. Obklopen listím, co sneslo se z nebe.., okvětní lístky slunce mu líbá, u nohou s hlubinou, co studí a zebe.. Možná ho dusí ta stojatá voda, možná by v proudu chtěl plout, poznat vše nové, to spáti mu nedá, a chutnat život, zachytit proud.. A cítit vůni, těch nezměrných dálek, dotknout se mraků, či dostihnout vánek, projít se polem rozkvetlých máků.... u žádných dveřích nevidět zámek.. Zatím co tůně mu kořeny svírá, přece chce bojovat, drží ho víra..., že když se utrne a svět ho pohltí.. neuschne, vypučí v bohaté okvětí... oheň ho nespálí, voda ho nezničí, a nebo u molu společně s chaluhy, na pouti bláhové, s tím množstvím vzpomínek.. život svůj ukončí... *** V tom je síla! Řeknete si - jako leknín - obvyklá nicneříkající lyrická berlička, a ejhle, ono to má vážný smysl vážnou touhu a (hlavně!) vážný strach. A na konci usmíření, i když je možná touha příliš malá nebo strach příliš velký, ať to dopadne jakkoli, stálo to za to. A ono to za to většinou skutečně stojí, věřte mi.
BODY
23. 04. 2000
Dát tip
Ač se budu cítit jako nemístný rýpal, musím podotknout, že molo je rodu středního (tedy "u mola") a chaluha rodu ženského (tedy "s chaluhami") - chápu, že to pak (zejména zaluchiu těch chaluh) bude znít kostrbatě, ale až tak moc si právo na volné nakládání s jazykem nemůže licencovat ani básník. Promiň...jinak se mi to moc líbí :-)

BODY
23. 04. 2000
Dát tip
btw: místo "zaluchiu" mělo být "zásluhou"...nějak se mi zamotaly prsty... a to jsem neměl ještě ani kapku ginu...:-)))

Javert
23. 04. 2000
Dát tip
Jsou chvíle, kdy se i z mol a chaluh stávají chlapi. :-))

Javert
13. 04. 2000
Dát tip
Opilost??! Ech, po včerejšku nezbývá mi než zvolat: Více krytyk a méně ginu!

Merle
12. 04. 2000
Dát tip
jó Lea...

Krytyk
12. 04. 2000
Dát tip
Vážený kolego, nadchl jste mne, konečně nejsem osamělým krytykem. Líbí se mi váš pozitivní výběr a milé zpracování. Budu se snažit jej dohnat :-) Nakonec založíme Krytycký klub a z opilosti se už nedostanem :-)))) Díky.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru