Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+21 neviditelných
Pohádka o bezmocných
datum / id21.12.2002 / 68996Vytisknout |
autorKodynie
kategoriePovídky
sbírkaPohádky na všední den,
zobrazeno1131x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Pohádka o bezmocných
 

Pohádka o bezmocných slabých<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

 

Marta měla těžký úraz hlavy a byla dlouho v nemocnici. Konečně se mohla vrátit domů do rodinného kruhu. Na dobu rekonvalescence jí nastěhovali do jejího dívčího pokoje v bytě, kde teď po rodičích bydlela její sestra se svou rodinkou. Když se poprvé probudila ve své posteli, přišli jí všichni přivítat i s dětmi. Sestra se pochlubila se svou rodinkou a podala jí do postele malou dcerušku Laděnku.  Když se Marta dívala  do rysů toho malinkatého děcka, musela prohlásit, že je to celá maminka v jejích letech. Pak se ale zamyslela a říkala si : "Vždyť to dítě se přece ještě nenarodilo, když jsem měla svůj úraz a teď je to holčička skoro dvouletá." Najednou jí bylo smutno, že  promarnila tolik let v nemocnici bez sebe a přemýšlela, jestli se jí podaří ztracená léta přece jen prožít v radosti a v dobrém rozmaru. Najednou jí vytrhl ze zamyšlení sice tichý, ale dosti rozčílený  hovor její sestry s její matkou. Hádaly se o to, že zbytečná Marta bude jen překážet a zabírat místo v pokoji jejích dětí. Obě ženy si při tomto počínání neuvědomovaly, že Marta už vnímá a že slyší, co se kolem ní děje a musí vyslechnout krutou pravdu jakoby v pokoji ani nebyla. Martu to sklíčilo a vykřikla, že žádnou pomoc nepotřebuje a že se klidně o sebe postará sama. Byl to výkřik zoufalství, při kterém  zároveň věděla, že to ještě není tak docela pravda a tak nevěděla kudy kam.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.12.2002 00:00:00Kodynie
Nevím,co v tomto příběhu chybí,kde jsou trhliny.Mně se zdá dostatečně kompaktní.Záleží na úhlu pohledu.Promiň,nekokážu ten příběh dopsat.Mně se jeví jako úplně hotový.
20.12.2002 00:00:00j_i_r_i_k
Víš, je rozdíl, když necháš v příběhu nezodpovězené otázky, otevřený konec... A když jsou místa, kde je cítit dějový skok bez zjevné příčiny, kde je v příběhu najednou velká trhlina... Stačilo by přes takovou propast natáhnout slabé lanko, aby se dalo aspoň přeručkovat... Prostě ať si čtenář domyslí spusty věcí, ale i bez toho by měl být příběh relativně kompaktní... Hm, nějak moc poučuju, asi půjdu spát...
19.12.2002 00:00:00j_i_r_i_k
Vážně ne? Ani trochu? Určitě? I když bude celý písmák dělat smutný očička?
19.12.2002 00:00:00Kodynie
Netvrdila jsem už jinde něco o své fantazii?Nemám ráda příběhy,kde člověku vše naservírují na stříbrném podnose.Než se člověk dostane k jádru příběhu,tak ho autor smrtelně unudí sáhodlouhým popisem reálií příběhu.Mé příběhy jsou jen drobné miniatury.Smiřte se s tím, že můj styl je stylem minimalistickým.Chci něco nechat i na čtenáři, ať si sám vybuduje celý svět kolem mých příběhů.
16.12.2002 00:00:00Kodynie
Brousit se nebude a opakuji to už naposled.
15.12.2002 00:00:00Mozart
skvělé... skoro kafkovské... i když bych brousil... zjemňoval
11.12.2002 00:00:00j_i_r_i_k
Tak tady je asi dobře, že konec chybí...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.