Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pohádka o bezmocných

21. 12. 2002
1
0
1346
Autor
Kodynie

 

Pohádka o bezmocných slabých 

Marta měla těžký úraz hlavy a byla dlouho v nemocnici. Konečně se mohla vrátit domů do rodinného kruhu. Na dobu rekonvalescence jí nastěhovali do jejího dívčího pokoje v bytě, kde teď po rodičích bydlela její sestra se svou rodinkou. Když se poprvé probudila ve své posteli, přišli jí všichni přivítat i s dětmi. Sestra se pochlubila se svou rodinkou a podala jí do postele malou dcerušku Laděnku.  Když se Marta dívala  do rysů toho malinkatého děcka, musela prohlásit, že je to celá maminka v jejích letech. Pak se ale zamyslela a říkala si : "Vždyť to dítě se přece ještě nenarodilo, když jsem měla svůj úraz a teď je to holčička skoro dvouletá." Najednou jí bylo smutno, že  promarnila tolik let v nemocnici bez sebe a přemýšlela, jestli se jí podaří ztracená léta přece jen prožít v radosti a v dobrém rozmaru. Najednou jí vytrhl ze zamyšlení sice tichý, ale dosti rozčílený  hovor její sestry s její matkou. Hádaly se o to, že zbytečná Marta bude jen překážet a zabírat místo v pokoji jejích dětí. Obě ženy si při tomto počínání neuvědomovaly, že Marta už vnímá a že slyší, co se kolem ní děje a musí vyslechnout krutou pravdu jakoby v pokoji ani nebyla. Martu to sklíčilo a vykřikla, že žádnou pomoc nepotřebuje a že se klidně o sebe postará sama. Byl to výkřik zoufalství, při kterém  zároveň věděla, že to ještě není tak docela pravda a tak nevěděla kudy kam.


Kodynie
21. 12. 2002
Dát tip
Nevím,co v tomto příběhu chybí,kde jsou trhliny.Mně se zdá dostatečně kompaktní.Záleží na úhlu pohledu.Promiň,nekokážu ten příběh dopsat.Mně se jeví jako úplně hotový.

j_i_r_i_k
20. 12. 2002
Dát tip
Víš, je rozdíl, když necháš v příběhu nezodpovězené otázky, otevřený konec... A když jsou místa, kde je cítit dějový skok bez zjevné příčiny, kde je v příběhu najednou velká trhlina... Stačilo by přes takovou propast natáhnout slabé lanko, aby se dalo aspoň přeručkovat... Prostě ať si čtenář domyslí spusty věcí, ale i bez toho by měl být příběh relativně kompaktní... Hm, nějak moc poučuju, asi půjdu spát...

j_i_r_i_k
19. 12. 2002
Dát tip
Vážně ne? Ani trochu? Určitě? I když bude celý písmák dělat smutný očička?

Kodynie
19. 12. 2002
Dát tip
Netvrdila jsem už jinde něco o své fantazii?Nemám ráda příběhy,kde člověku vše naservírují na stříbrném podnose.Než se člověk dostane k jádru příběhu,tak ho autor smrtelně unudí sáhodlouhým popisem reálií příběhu.Mé příběhy jsou jen drobné miniatury.Smiřte se s tím, že můj styl je stylem minimalistickým.Chci něco nechat i na čtenáři, ať si sám vybuduje celý svět kolem mých příběhů.

Kodynie
16. 12. 2002
Dát tip
Brousit se nebude a opakuji to už naposled.

Mozart
15. 12. 2002
Dát tip
skvělé... skoro kafkovské... i když bych brousil... zjemňoval

j_i_r_i_k
11. 12. 2002
Dát tip
Tak tady je asi dobře, že konec chybí...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru