Pohádka pro Něho

Pohádkové vyznání

On vyťukával číslice na svém telefonu a zatímco poslouchal, jak zvuková znamení doprovázejí vytáčení cílového čísla, přál si ať to zvedne Ona, určitě Ona.

"Haló?" ozval se její hlas.

"Ahoj, to jsem já."

"Ahoj."

"Kdy jedeš domů?"

"Dnes. Je úterý. Půjdeme si zaplavat?"

"Ne, hned tak brzy si spolu asi znova nezaplaveme. Chtěl jsem Ti říci něco důležitějšího."

"Poslouchám."

"Vezmeš si mne?" (Snový cenzor: "Nevložila jsi mu do úst tato slova náhodou Ty sama?" Ona před Vnitřním soudem: "Nevím, možná.")

Ona lehce udiveně odpověděla : "Není to moc brzy?"

"Já vím. Asi ano."

"Souhlasím."

"S čím?"

"Že si Tě vezmu za muže."

"Kdy?"

"Třeba na jaře."

"Není to pozdě?"

"Na jaře." dodala ještě jednou něžně Ona.