Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Droga jménem láska

01. 09. 2001
2
2
2152
Autor
Cejvik

Sbohem Pady

          Můj svět se najednou, osm dní před jejím svátkem, zhroutil. Po půldruhém roce mě opustila a já jsem poprvé poznal, co je to absťák. Mám hrozné stavy. Budím se z nočních můr a začínám psát bludy ve dvě ráno, abych nemusel myslet na to, jak zle mi je. Abych utekl sám od svého vnitřního já, které se ne a ne zlomit. Které nemůže pochopit, proč najednou nedostává další dávky drogy jménem láska. Zkouším si své utrpení zmírnit. Posílám SMS zprávy na její telefon, ale žádná odpověď. Zkouším ji volat, ale marně. Nezazní její hlas. Neslyšel jsem ho, ani nepamatuji. Naposledy řek', že je po všem.
          Pořád mi to zní jako dutá ozvěna v mojí hlavě a tříští do statisíců malých - je po všem - po všem - po všem - všem... Pořád přemýšlím. Nemůžu na nic jiného myslet. Hledám v paměti všechny stopy, ale namísto toho, abych je vymazal, mi jen dávají naději, že to přece, po těch všech společných prožitcích, nemůže být pravda, že se vrátí, musí. Nevrátí se, vím to. Budu někdy schopen někoho tak milovat jako ji? Vždyť kolik jich už bylo. Ale tohle je poprvé, kdy jsem vynaložil všechny síly, abych se někam dostal a teď nejsem ani tam, kde jsem byl před tím. Byl jsem svobodný, nezávislý a pak přišla. Okouzlila mě a dala mi blaho, jako ta nejtvrdší droga. Zvyknul jsem si rychle. Dávky se stupňovaly. Už mi nestačilo s ní být jen jednou týdně, nebo za měsíc. Musel jsem ji mít pořád. Čím víc, tím lépe. Když jsem ji neviděl, psal jsem ji zprávy, téměř denně volal. Stal jsem se na ni úplně závislý, ale nic jsem si neuvědomoval. Nebyla už jen další holkou z mnoha, byla mým poselstvím. Až do teď. Je mi zle. Nespím, hubnu, nejsem schopen nemyslet. Šel jsem stavět hřiště. Budu tím alespoň trochu užitečnější. Dalo mi to víc, než jsem očekával. Usínal jsem v blahu, klidu, unavený a hned. Spal jsem bez přestání, jedl oproti předchozím dnům pravidelně. Dalo mi to alespoň na chvíli zapomenout a netrápit se. Vzpomínka na těch pár dní, kdy jsem byl schopen něco dělat, je pro mě útěchou. Neležel jsem bez nálady a zoufale nekřičel "vrať se, vrať se!". Kdyby se vrátila, asi bych to nevydržel.
          Jsem stejná troska, jako vyprávěla o své mamce, kdysi silně závislé na alkoholu. Stačí málo a už v tom lítám taky. Nikdy jsem nechtěl pít alkohol, abych taky tak nedopadl. Nikdy jsem nechtěl brát drogy, abych se nemusel léčit. Teď jsem v absťáku a léčím se ze své závislosti. Konečně jsem přišel na to, co mi je. Když znám příčinu, můžu se rozhodnout jak se "vyléčit". Mám dvě cesty. Můžu ji chtít zkusit znovu vrátit. Dát si další dávku, abych tolik netrpěl. Alespoň malou. Vidět jí, nebo zavolat. Cokoliv. Včera jsem ji zkoušel volat domů. Nikdo to nebral. Asi tam není. Můžu to zkusit ještě k jejímu rozvedenému tatínkovi, který bydlí jinde. Říkala, že s ním těch posledních 14 dní letošních prázdnin bude. Budou u strýce ve Frýdku-Místku a pak týden u své přítelkyně doma. Co dělám není dobře, ale je to jediná okamžitá úleva. Pokusit si dát tělu, co si žádá a přesvědčit ho, že to není možné, že prostě mu nemám dát z čeho. Že už opravdu nic nemám. Druhá cesta je počkat, až to dozní, jenomže nevím kdy. Neschopnost se hlídat a kontrolovat "z venku" mi nedává žádnou naději, že by to mělo být lepší. Naopak, moje naděje se zbavit závislosti, utápí v mlze.
          Konečně jsem přišel na nejlepší definici slova Láska. Je to jedna z prvních drog. Úplně jsem se ji nechal ovládnout. Pokud ji člověk má dostatek, cítí se nádherně. Má dobrou náladu, spoustu síly a zdánlivě mu nic nechybí. Jen by chtěl mít víc, než malé množství lásky. Pokud cítí, že ji ztrácí, je pro to ochoten udělat cokoliv. Lhát, podvádět, nebo se alespoň odstěhovat na konec světa. Opustit rodiče, domov i sebe sama.
          Poučení na závěr, které z toho plyne? "Člověk je na tom lépe, když je stokrát pořádně opilý, než když je jednou pořádně zamilovaný."

Aktualizace 22.4.2008:
Pady je rok vdaná a ve čtvrtém měsíci. Bydlí v Olomouci. Doufám že to bude krásná princezna po ní, s hnědými vlásky a modro-šedými oči.

Aktualizace 11.6.2008:
Děkuji moc všem, kteří jste na mě mysleli a drželi mi palečky. Už jsem paní učitelka!!!

2 názory

Cejvik
25. 02. 2010
Dát tip
Zajímavá shoda náhod, před dvěma dny jsem ji viděl na přechodu, když jsem jel kolem v autě. Měla kočárek, takže má asi druhé děťátko. Bere to hopem.

majdle
31. 01. 2010
Dát tip
Cejviku, vidím to jednoznačně - ta próza Ti sedí, aspoň je to autentické...

Lucinka18Cl
13. 07. 2003
Dát tip
Po měsíci,kdy jsem minutu po minutě trávila s člověkem, co zapřičiňuje tuto závislost, jsem najednou usínala sama a dnes znovu...a díky absťáku mé drogy dnes zase nemůžu usnout...ale zítra dostanu svou dávku:-) A po přečtení (jedním dechem) takového díla, si uvědomuji, jak mooc bych měla být vděčná za to, že jsem šťastně zamilovaná...fakt hezký

Cejvik
07. 07. 2003
Dát tip
... a jen jeden život. Diky.

rostacek16
04. 07. 2003
Dát tip
Pekný, ale snad až příliš depresivní. Říká se, že opravdovou Lásku človek pozná jednou, dvakrát v životě, někomu není souzeno poznat ji byť ani jednou, a to vše ostatní ... jsou vzpomínky, vzpomínky a náhražky ... Ale o tom jsou ty naše životy, máme touhy, sny, přání a naděje...

diakatana
18. 01. 2003
Dát tip
Začátek a konec úplně úúúúúžasný!!!! Fakt se mi to moc líbí. Částečně se v tom poznávám Prostě mám pro takový "úvahy" slabost.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru