Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Uniformní První a poslední

Výběr: Lyryk
09. 01. 2003
3
0
2076
Autor
Javert

Cejvik: První a poslední

Podtitul "neopětované lásky" nabízí hned zkraje, že srdce Cejvikovy sbírky tluče smutně romanticky.

 

Asi tak polovina sbírky si nezaslouží víc než spláchnout do záchodu. Jsou to jen falešné rýmovačky s hloupými rýmy, nezábavnými gramatickými chybami (mám v krvy, vzlétnout víš, v pravou chvíly, vychřice) a nemastným procítěním (možná prožitým, ale básnicky nezpracovaným). Myšlenka někdy skončí dřív než báseň a připravenou strukturu je potřeba něčím vycpat (Nashledanou).

 

Básně se tu střídají s texty písní (i když se Cejvik nebojí použít refrén ani v básních), a některé skutečně jako kdyby měly znít z rádia (rýmy sobota / robota, pátek / svátek, vánkem / spánkem). Bohužel z toho čtenář necítí nadsázku, ale smutnou realitu.

 

Některé momenty jsou ale skutečně přečteníhodné: Jsem jako poutník - sám k sobě se pozvu (Ozvěna) - bohužel bývají vzápětí narušené: Jsem jako socha - ač nemám heboučkou tvář (tamtéž, evidentně marné hledání rýmu na zář).

 

Vezmi papír je perličkou. Zajímavý dětský kontext prvních veršů s asociací na známé "vezmi žlutou tužku / namaluj mi hrušku" se promítá i do metaforického závěru začal jsem se toulat světem // jenže ten vždy patří dětem, jenže to celé působí spíš jako prvoplánový rým, ze kterého se nepřesvědčivě vyklubalo nechtěné.

 

Tajný přání je vtipné i přiměřeně romantické: Zaveď mě tam, kde ptáci zpívají // a pak i já ti zazpívám // Zaveď mě tam, kde kytky bývají // a pak i já ti jednu dám (...) Zaveď mě tam, kde slunce zapadá // a pak i my spolu zapadnem // Ukaž mi to, co se nezvládá // a pak ani my se nezvládnem. Bohužel, zhovadilé Zaveď mě tam, kde ještě nikoho // a obejmi tvůj starý strom straší hned na začátku.

 

Ve sbírce nadprůměrné je i Novoroční předsevzetí. Verše Popeláři sypou popelnice // jenom tobě ten můj popel patří anebo Do nového roku smutně dávám // cizím lidem svoje požehnání mě potěšily.

 

Úvodními citáty se autor omlouvá - že opakuje to, co všichni před ním, a že jsou jeho prožitky autentické. Budiž mu odpuštěno. Ať se brzy ožení, když po tom tak touží (Něžná jak vánek), a ať ho brzy začne nudit jezdit stále stejnou kolejí (Konec roku).

 


Zly
27. 03. 2003
Dát tip
šílené :-)) netušil jsem, že tady něco takového existuje bezva

Cejvik
23. 01. 2003
Dát tip
Jsem rád, za avízo na kritiku Perchto:) Ono je to asi jako s mým životem: Asi tak polovina si nezaslouží víc než spláchnout do záchodu, ale je pár okamžiků, které za to stály.Nebo stoji?! Díky

Perchta
22. 01. 2003
Dát tip
Cejviku, máš kliku, za tu kritiku poděkuj :-)*


Lyryk
06. 01. 2003
Dát tip
příkladné

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru