Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NEČEKANÁ AKCE-2

08. 09. 2003
0
0
2046
Autor
fungus2

ČÁST DRUHÁ ZAVĚŘEČNÁ.

Richard Kolář vyběhl z místnosti a v běhu spatřil vyděšenou starší ženu, jenž vybírala vstupné na WC.

„Jste v pořádku?“ Zeptal se.

„Ano.“

„Zavolejte sanitku, je tam zraněný!“ Řekl a vyběhl ven. Zahlédl oba běžící muže. Ten, co po něm vystřelil, běžel do metra. Druhý utíkal ke schodům, které ústily nahoru na ulici.

„Co se stalo?“ Ozval se v naslouchátku, které měl v uchu, hlas Roberta Stanka.

„Zadrž toho, co jsme sledovali. Asi běží ke svému autu. Já běžím za tím druhým do metra!“ Odpověděl mu do mikrovysílačky, již v běhu. Hned na to doběhl k začátku jezdících schodů. Zahlédl toho muže, jak vbíhá mezi lidi, kteří na jezdící schody nastupovali. Vzápětí byl též na schodech. Přes stojící lidi zahlédl muže, jak se snaží prodrat dolů.

„Pardon. Policie!“ Oslovil všechny stojící a běžel po schodech, jak jen to nejrychleji šlo, dolů. Muž jej spatřil a přehoupl se nečekaně na vedlejší nejedoucí eskalátory. On pohotově učinil totéž. Teď byl pronásledovaný jen o několik schodů před ním.

„Stůjte!“ Vykřikl, ale muž na to nereagoval. Rozeběhl se po schodech několika dlouhými skoky. Muž  ale klopýtl. Ve vteřině se na něho vrhl. Oba se poté kutáleli po eskalátorech.

  Mezitím Robert Staněk běžel po ulici, ve které bylo zaparkované auto toho, kterého sledovali. Uviděl za nedlouho spěchající postavu, která se neustále otáčela za sebe. U jeho zaparkovaného stanul dříve než on. Rychle jdoucí muž  se na něho zadíval a zastavil se.

„Policie. Zůstaňte stát!“ Řekl mu nahlas. Muž se ve zlomku vteřiny pootočil a rozeběhl se přes ulici.

„Stůjte“! Vykřikl na něho a vběhl mezi dvěma zaparkovanými auty na ulici. Muž těsně přeběhl kolem prudce brzdícího automobilu a po doběhnutí na protější chodník zahnul za roh do další ulice. I on do ulice vzápětí vběhl. Viděl pak před sebou zoufale běžící postavu, která se otáčela za sebe. Začal ho dohánět. Prchající muž vzápětí na to znovu vběhl na ulici a kolem zaparkovaných aut po ní běžel nazpátek.

„Tak stůjte! Neutečete!“ Křikl na něho. Jenže on proběhl mezi zaparkovanými auty opět na chodník. Byl již sotva dva metry za ním, když muž v naprostém zoufalství vběhl do průjezdu. Hned byl za ním. Muž se zastavil před zavřenými dveřmi.

„Tak to by stačilo, ne?!“ Řekl mu. Místo odpovědi, však muž popadl prázdnou popelnici a vší silou se i s ní na něj rozeběhnul.

„Zamažete se!“ Varoval ho a hbitě před hozenou popelnicí uskočil. Poté se dalším přískokem na muže vrhl. Muž se pokusil o kopnutí nohou, ale on rukama zachytil onu nohu a prudce mu ji nadzvedl. To mělo za následek, že muž upadl. Než se vzpamatoval, byl převrácen na záda a želízka zaklapla vzápětí.

    Překvapení lidé jedoucí po eskalátorech nahoru a dolu pozorovali dva zápasící muže na jedoucím schodišti. Richard byl několikrát mužem udeřen a též se párkrát udeřil o schody. Ocitli se až na konci eskalátorů. Zde se muži podařilo vztyčit se a pak uštědřil Richardovi kopanec. Richard byl pomalejší a viděl, jak ten mu běží na nástupiště. Co nejrychleji se zvedl a rozeběhl se.

  Muž doběhl ke stojícím vagónům metra. Dveře vagónů se však zavřely. Metro se pak  rozjelo. Pronásledovaný  rychle běžel podél okraje nástupiště. To v tu chvíli bylo zcela prázdné.

„Stůj!“ Zvolal náhle na něho. On se v běhu pootočil a v ruce měl pistoli. Richard to zahlédl a uskočil za sloup. Třeskl výstřel, který se pronikavě rozlehl. Pak běžel podél sloupů za ním. Muž v prostřed nástupiště uskočil za jeden ze sloupů. Richard doběhl za nejbližší a podél něho se přemístil dále od kraje nástupiště.

„ Policie! Schovejte se!“ Řekl hned dozorci, který vycházel ze svého stanoviště. Sotva pohlédl v ten směr, kde se nacházel pronásledovaný, zazněl další výstřel. Zahlédl ho, jak přebíhá nástupiště na opačnou stranu a vbíhá za sloup. Několika skoky přeběhl i on na druhou stranu. Přitisknut ke sloupu opatrně povyhlédl na konec nástupiště. Spatřil, jak muž rychle běží na konec nástupiště a hodlá přelézt zábradlí, za které mohou jen zaměstnanci metra.

„Stůj!“ Vykřikl. Přes mířící pistoli viděl, jak muž prudce poklekl a jeho ruka , v níž měl pistoli, se zvedla. Skoro současně zazněly dva výstřely. Kulka kolem Richarda zasvištěla a zaryla se do sloupu za ním. Muž se vztyčil a pak po kratičkém vrávorání spadl do kolejiště před přijíždějící první vagón metra.

                                KONEC.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru