Vodopád slov

... tak to bývá ...

...někdy se to stane...

Jiříku, Ty jsi nějaký moudrý. Samozřejmě že je spousta lidí, kteří mají na stejnou věc stejný a podobný názor ale proti nim je druhý tábor, kteří mají na stejnou věc jiný názor. Takže s nadsázkou se dá říci, co člověk to jiný úhel pohledu, záleží i na náladě v jaké člověk určitou věc čte. V pesimistické náladě v dílku najde jen pesimistickoé rysy a v optimistické zase jen optimistické rysy, ve vážné náladě se mu určité dílko bude zdát moc frivolní a v rozverné náladě dílko bude moc vážné, protože se tam dá vysledovat nějaké poselství. Takže vidíš i jeden člověk může mít na jedno dílko několik různých názorů za určitých okolností. Je ale spousta lidí, kteří se k jednou přečtenému už nevrací a tak v nich zůstává jen ten první pocit. Mám ráda, když čtu některá dílka několikrát a z různých úhlů pohledu na věc si pak na ně vytvořím několik názorů. Tyhle proměnlivá dílka mi dávají nejvíce.

Uf, to Tvé hypotetické dílko"... Nemyslíš tím libovolné dílko, na které narazíš, že ne? Mám totiž více než silný dojem, že jsou dílka, u nichž ať mám jakoukoliv náladu, určitě nebudou pro mě příliš vážná... A jiná zas příliš rozverná... V jiných zas těžko hledat něco smutného (ty mám moc rád)... A ve spoustě lyrických básní na tomto serveru je opravdu ale opravdu těžké hledat něco pozitivního, i když radostí přímo zářím... Ano, existují i dílka, o nichž mluvíš, to nepopírám, a kdo takové umí napsat, ten si zaslouží... obdiv? No, třeba... Ale nezdá se mi, že by to byl většinový jev... Jo a moudrý nejsem, prostě jen tak plkám :)...

Ano, Jiříku, máš pravdu, mluvím jen o dílkách ( a opravdu je jich menšina), které jsou takhle multifunkční a k těm se ráda vracím. Ostatně se ke každému dílku vrátím nejméně ještě jednou, abych skutečně zjistila, že můj první dojem byl správný a že se v takovém dílku neskrývá nějaký jiný úhel pohledu. A kromě toho se vracím ke všem svým oblíbeným dílkům i pro radost z jejich čtení a tak v nich potom při dalším čtení nutně nemusím nic nového najít.

Tak o té poslední větě se dá polemizovat, já jsem matematik a my máme něco, čemu se říká Dirichletův princip - prostě existuje-li třeba milión náhledů na danou věc a lidí je šest miliard, pak určitě aspoň dva lidi budou mít stejný názor (v tomto případě dokonce 6000) :)... Ale to já jen tak, abych něco napsal :)...

Ty jsi kecka, vždyť tahle sbírka není o zlomeném srdci, ale o seznamování se a sžívání se.

No, to je to, o čem jsi zamýšlela, že je, a jak ji Ty osobně cítíš... Leč otázkou je, jak ji chápou čtenáři - když si vezmu třeba tuhkle báseň bez dalších souvislostí - praštil sluchátkem, aniž by vyslechl... To je o seznamování, sžívání se? Já to tak nevidím, vidím v tom radši paralelu s něčím, co se mi přihodilo a není to až tak příjemné... Prostě u díla jsou dva - autor a čtenář...

Musím ho obhájit. Nepraštil mi se sluchátkem, jenom se slušně rozloučil, protože si myslel, že už je hovor u konce. To je vše. I takhle vypadá sžívání se. Ale máš pravdu, že v dílech si pak čtenář najde něco jiného než zpravidla chtěl autor sdělit. Kolik je lidí, tolik je různých vykladů.

Wow, až takovou moc ta báseň měla? Tak to potom jo... No, tohle dílko mi moc přišlo k chuti, protože se přesně tak teď cítím, taky mi někdo "položil sluchátko"... Ale o tom jindy - v jiném životě... A zase se vnucuje myšlenka, že největší úspěch tady má poezie o zlomeném srdci, protože to má pořád dost lidí a když čtou své vlastní pocity, tak chápou... No nic, zase plácám...

!!!chybička v názvu (?) Škoda škoda, proč pokládal... JB

Ahoj Johnie, máš pravdu, název je trohu zavádějící, když se vlastně vodopád slov nekonal. To nevadí. Tenkrát takový název báseň dostala a tak jí už zůstane. Máš dobrý postřeh. Proč pokládal? Protože takový prostě byl, ale po téhle básni mi to už nikdy neudělal. Trpělivě vždy čekal, až položím první sluchátko já.

Tak to je fajn:o)