Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NOČNÍ AKCE.

27. 10. 2003
1
0
1994
Autor
fungus2

TATO POVÍDKA NEPŘÍMO NAVAZUJE NA POVÍDKU NEČEKANÁ AKCE-2.ČÁST PRVNÍ.

Richard Kolář nastoupil do tramvaje a usadil se v její prostřední části. Byl pozdní večer a byl jen jeden z několika mála cestujících. Chvíli se díval oknem na osvětlené výkladní skříně a okna domů, kolem nichž tramvaj jela. Pak přehlédl zrakem těch několik pár sedících cestujících. Jeden z nich, nejblíže proti němu sedící,  ho zaujal. Konkrétně jeho výraz obličeje. Nevěnoval tomu příliš pozornost, ale za okamžik mu to nedalo a zadíval se muži opět do tváře. Jeho obličej mu někoho vzdáleně připomínal.

 „Odkud ho, sakra, znám?“ Zeptal se sám sebe a ještě více začal usilovně přemýšlet. Očima se snažil nenápadně občas muži hledět do obličeje a stále více docházel k závěru, že mu není neznámý.

„To není možný. Že bych ho viděl na nějaký fotce?“ Pomyslel si a  vytušil, že asi ano. V tom případě by se mohlo jednat o hledanou osobu. Jak to ale hned teď zjistit? Rozhodl se zavolat mobilním telefonem na jisté oddělení policie.

„Dobrý večer. Tady Kolář. Číslo třistaosmdesátosm.“ Ohlásil se a pokračoval: „ Za chvíli vám z mobilu pošlu fotografii jednoho muže. Potřeboval bych, abyste jí protáhli počítačem a zjistili, jestli není v evidenci hledaných osob.“

„ Rozumíme.“ Zněla odpověď a on si dal mobilní telefon nad klín. Chvíli jako by vyťukával něco na jeho klávesnici, načež ho natočil směrem k sedícímu muži. Vyfotografování proběhlo rychle. Pak jeho fotku odeslal.

  Čekání na výsledek se mu zdálo věčností. Muž zatím naštěstí nevystoupil. Už o pár stanic přejel tu stanici, kde měl vystupovat, když mu náhle zapípal mobilní telefon.

„Tady operační důstojník kapitán Hamšík.“ Ozval se hlas v telefonu.

„Omlouvám se, jestli jsem…..“ Nestačil dopovědět.

„Máte dobrý postřeh. Ten muž je ve spojení s mafii. V evidenci ho máme na fotce bez vousů a s kratšími vlasy. Bude určitě ozbrojen. Pozor je velmi nebezpečný. Nezasahujte! Sledujte ho a hlaste nám každých pět minut vaší polohu. Hoši z rychlého nasazení si jej vezmou na starost.“

„Dobře. Rozumím.“ Odpověděl a byl naprosto překvapen.

  Tramvaj se ještě více vyprázdnila. Muž seděl dál na sedadle. Blížila se konečná. Muž se postavil. Viděl to a koutkem oka zároveň postřehl v zadní části vozu stojícího muže, který vytahoval z kapsy věc podobnou pistoli s tlumičem. Dvě vteřiny na onoho muže vzadu hleděl a přitom opravdu rozpoznal, že se jedná o zbraň. Kromě řidiče a jich nikdo další v tramvaji nebyl.

„Pozor! Za váma!“ Vykřikl a co nejrychleji vytáhl svou zbraň, přičemž se vztyčil. Muž, kterého měl sledovat na něho vytřeštil oči a též sáhl po pistoli a zároveň se prudce přikrčil. Druhý muž ze zadní části tramvaje poté neslyšitelně vystřelil. Jedna kulka prolétla Richardovi kolem levé ruky. Richard v podřepu vystřelil na střelce, přičemž muž mezi ním a tím vzadu se vrhl k dosud zavřeným dveřím a od nich vypálil na Richarda, který se však pohotově vrhl za opěradla sedačky, kolem nichž zasvištěla kulka. Nadzvedl se a vystřelil na muže u dveří. Ten již ale rozrazil dveře. Druhý muž také vystřelil na prchajícího a přitom se vztyčil. Richard na něho ve zlomku vteřiny zalícil.  Stiskl spoušť. Muže zasáhl do pravého ramene a ten se skryl za sedačku.

  Tramvaj zastavila. Richard se rozeběhl rychle uličkou mezi sedačky dozadu. Přes okna zahlédl venku ze země vstávajícího muže. Současně s tím postřehl, jak se za sedačkou těsně nad podlahou vyklonil muž. Vrhl se do strany. Mužem vypálená kulka kolem něho prolétla a zaryla se za ním do stropu. Schován za  opěradly sedaček dvakrát na muže vystřelil. Ten se v tu chvíli snažil násilím otevřít dveře. Richard ho zasáhl a muž bezvládně vypadl ven. Několika skoky se ocitl na schodech a poté venku u ležícího muže. Byl mrtev. Zároveň se rozhlédl po okolí. Osvětlená konečná pouličním osvětlením mu umožnila zahlédnout běžící postavu směrem k parku. Rozeběhl se co nejrychleji za ní a přitom počal volat mobilním telefonem.

                                KONEC PRVNÍ ČÁSTI.

 

 


Blackadder
27. 10. 2003
Dát tip
Ten konec je hrozně zmatený. Vůbec jsem nepochopil který muž mířil na kterého muže. Měl bys je nějak víc odlišit. Třeba, plácnu, plešoun a fousáč. Ale zaujala mě jedna věc a to je návštěvnost. 170 návštěv je vážně síla a nemohl jsem přijít na to, jak jsi to dokázal. A pak jsem si pozorně přečetl název a všechno mi došlo. Schválně si sežeň nějakou sbírku erotických povídek a také to pochopíš. Že jsou lidi prasata mě nepřekvapuje, ale i tady na Písmáku :-)))

fungus2
27. 10. 2003
Dát tip
No trochu je tam v závěru chaos, ale já mám tzv. povídky předepsané na několik měsíců dopředu a než oficiálně vyjdou, tak si jich dost lidí, už stačí přečíst. A tak v den publikace je tam k vidění takové velké číslo návštěv

Andulka
27. 10. 2003
Dát tip
libilo...i kdyz by mi vice pomohlo, kdyby si tomu zvetsil pismenka, takhle se to cetlo dost obtizne...:-)*

fungus2
27. 10. 2003
Dát tip
Díky. Snad se bude líbit i druhá díl

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru