Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NOČNÍ AKCE-2

03. 11. 2003
0
0
1987
Autor
fungus2

ČÁST DRUHÁ ZÁVĚREČNÁ

 

Richard Kolář běžel co nejrychleji. Sledoval vzdáleně běžící postavu muže, která vbíhala do parku.

„Běží do parku. Budu mít stále zapnutej mobil.“ Řekl do mobilního telefonu, který si zavěsil za náprsní kapsu.

„Rozumím. Informujte, kam běží.“ Ozval se z mobilu hlas operačního důstojníka.

  O chvíli později vběhl také do parku a v obou rukách svíral pistoli. Přehlédl nejbližší okolí, přičemž se schoval  za kmen stromu. Chodník v parku byl spoře osvětlen. Nikde prchajícího muže neviděl, ale pojednou uslyšel šramot vpravo. Pohlédl tím směrem přes namířenou pistoli.

„Stůj!“ Zvolal. Třeskl výstřel. Současně postřehl ve tmě za chodníkem menší záblesk. Kulka prolétla vzduchem  kolem něho. Přikrčil se a dvakrát vystřelil. Pak se v přikrčené poloze rozeběhl přes chodník tak, aby se vyhnul místu, které osvětlovala lampa. O chvíli později se skryl za lavičkou. Znovu se ze tmy před ním ozval výstřel. Kulka se tentokráte zaryla do horní části lavičky. Překulil se za odpadkový koš vedle lavičky. Odtud zahlédl ve světle pouličního osvětlení, které se nacházelo v ulici za parkem, mihnout se postavu mezi kmeny stromu. Zlomek vteřiny lícil. Pak stiskl spoušť.

  Do nočního ticha se rozlehla blížící se siréna přijíždějícího policejního vozu. Skoro po čtyřech proběhl mezi košem a lavičkou za kmen stromu. Za ním se usadil v podřepu. Hned na to uviděl mihnout se přikrčenou postavu. Vystřelil. Postava uskočila za strom. Proběhl kolem větší houštiny. Vzápětí zahlédl postavu běžet do ulice, na níž byla zaparkovaná auta. Než stačil vystřelit, postava zmizela za jednou stojící dodávkou.

„Vyběhl z parku do ulice, co je hned za konečnou vedle parku.“ Hlásil do mobilního telefonu a přitom co nejrychleji proběhl mezi stromy, aby se za okamžik ocitl také na chodníku u oné dodávky. Prosmýkl se mezi ní a druhým stojícím automobilem.

  Na konečné blikalo modré světlo majáku policejního vozu a v dálce se ozývaly další sirény. Zadíval se doprava i doleva. V několika oknech protějšího domu se rozsvítilo. Jejich obyvatele probudila střelba. Přeběhl rychle přes ulici na druhý chodník.  Na jednom z konců ulice zahlédl za roh vbíhat postavu. Rozeběhl se tímto směrem.

  Ocitl se v další ulici, podél které se nacházelo velké parkoviště a mezi zaparkovanými auty postřehl pohybující se postavu. Přikrčil se a přes ulici se rozeběhl k parkovišti, přičemž zrakem postavu sledoval.

„Jsem v Obloukové ulici.“ Řekl do mobilu, když předtím si název ulice přečetl na ceduli a pokračoval: „Zřejmě se bude snažit na parkovišti ukrást auto. Neví o mě. Ať policie nezasahuje a ať má vozidla připravená v ulicích, kudy by mohl ujet.“

„Dobře. Váš parťák Robert Staněk zná vaší polohu a za okamžik bude u parkoviště.“

„Cože?“

„Byl seznámen s vaší situaci a chtěl vám pomoct. Navažte s ním spojení přes mobil.“

Za okamžik se u parkoviště objevilo auto, které zpomalovalo. Richard  proběhl kolem řady zaparkovaných aut a stále díky světlu okolního pouličního osvětlení, viděl pohybující se postavu mezi auty.

„Nazdar. Už jsem se chystal ho zpacifikovat sám. Asi za chvíli vleze do auta.“ Řekl do mobilu Richard.

„Zablokuju mu  kdyžtak cestu.“ Odpověděl Robert.

  Netrvalo dlouho a Richard uslyšel zvuk startujícího automobilu. Poté se tím směrem  rozeběhl. Vzápětí uviděl couvající auto, které se hned rozjelo na opačnou stranu, než byl on. Poklekl a zamířil na jednu z pneumatik. Dvakrát vystřelil. Vozidlo, které se již rychle rozjelo, sebou zasmýkalo, ale jelo dále. Robert najel vozidlem mezi dvě zaparkované řady aut přímo proti rozjetému automobilu.  Muž jedoucí proti němu začal brzdit, dostal se do smyku a poté narazil do Robertova auta.

  Muž z automobilu okamžitě vyskočil. Robert  také a přikrčen proběhl kolem vozidla. Jeho dveřní okénka se roztříštila dvěmi vypálenými kulkami. Pak Robert skrytý za  přední částí vozidla dvakrát vystřelil. Současně vystřelil i Richard, který běžel podél zaparkovaných aut. Muž uskočil za nejbližší zaparkované vozidlo a vypálil na něho. Jím vypálená kulka zasáhla bok automobilu, za kterým se Richard kryl. Oba na muže vzápětí vystřelili skoro současně.  Muž zasténal a zhroutil se mezi dvě stojící vozidla.

„Tak, to bychom měli.“ Zkonstatoval Richard, když se nad mužem sklonil.

„No, kdybys ho nezmerčil v té tramvaji, tak kdo ví,  kam by zmizel.“

„Možná, že by ho zabil ten druhej. To byl taky určitě nějakej mafián, ale od konkurence.“ Mínil a zahleděl se na přijíždějící houkající vozidla.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru