Akt

Dala jsi ruku svou za hlavu
Rozhodila vlasy na polštář
Rozprostřela jsi se jak louka
Sesbíral jsem poslední odvahu
abych ti slíbal tvou svatozář
chvěl se strachem malého brouka

Pomalu jsem šel tou krajinou
která voněla senem v létě
i když kolem nás byla zima
Kam jsem spěchal? Chtěl žít pro jinou
krásu vepsanou v jedné větě
se kterou je snad někdy prima

Překonal jsem kus tvého studu
uplynutím malých vzdáleností
kroky prstů v té zvláštní zemi
Šťastný jak Diogénes v sudu
Že jsi se mnou z masa a kostí
Když nelžu, tak prosím věřte mi

Čím dál blíž jen po malých krocích
jako zloděj zahalený tmou
Hledal jsem prameny života
Ukrytý stínem ve tvých bocích
našel jsem studánku posvátnou
právě když končila sobota