LET DO NEBEZPEČÍ.

Letadlo letělo po modravé obloze směrem k pobřeží vysoko nad mořskou hladinou. Patrik seděl u okénka a díval se ven. Let neměl žádné zpoždění a tak se těšil, že za půl hodiny přistane na letišti. Muž sedící vedle něho, který si po celou dobu četl různé noviny a časopisy,  se pojednou zachmuřil a  řekl:

„To není dobré, že pokračujeme v tomhle letovém kurzu.“

„A proč. Tak za půl hoďky přistaneme.“ Mínil překvapeně Patrik.

„To nepřichází v úvahu!“

„Blázníte?“

„To rozhodně ne. Halo, slečno letuško!“ Vyhrkl nahlas, přičemž se vztyčil a začal na ní mávat.

„Je vám špatně, pane?“ Zeptala se hned letuška.

„To ne, ale řekněte prosím pilotovi, že musí změnit směr letu!“

„Sedněte si,  prosím vás a uklidněte se.“

„Ať hned změní směr letu. Nemůžeme takhle dál letět!“

„Přestaňte křičet. Proč by pilot měl letět jinam?“ Zeptal se Patrik.

„Hrozí nám nebezpečí. Všem tady!“

„Buďte v klidu, zajdu za pilotem.“ Řekla letuška a došla uličkou mezi sedadly k pilotní kabině.

 „Pane kapitáne, je tam nějaký muž a křičí, že nám hrozí nebezpečí a chtěl by, abychom změnili směr letu.“

„Je agresivní?“

„Zatím ne.“

„Převezměte řízení. Jdu se na něho podívat. Snad ho uklidním.“ Rozhodl se kapitán a druhý pilot převzal řízení letadla. Za okamžik došel k onomu muži.

„Už jsem chtěl jít za vámi sám. Hned změňte směr letu!“ Sdělil mu muž.

„Není důvod. Počasí je ideální. Nehrozí žádné bouřky. Kdyby se zhoršilo počasí, tak by nás z pevniny hned informovali.“ Řekl mu kapitán.

„Já vám povídám, že hned musíte změnit směr letu!“

„Už toho nechte. Jste otravnej.“ Ozval se Patrik a připojilo se hned několik dalších cestujících.

„Musíte mě poslechnout!“ Rozkřikl se muž a vrhl se na kapitána. Patrik se hned vztyčil a chytl muže zezadu. Za pomoci dalších dvou cestujících ho strhl na podlahu.

„Ještě máte čas!“ Křičel stále muž vzpouzející se na podlaze v sevření.

„Rychle přineste lékárničku. Píchneme mu něco pro zklidnění!“ Zvolal kapitán  a zanedlouho se tak stalo.

„Omlouvám se vám, dámy a pánové,  za tenhle incident. Počasí je dobré a letadlo je v naprostém pořádku. Za čtvrt hodiny jdeme na přistání.“ Sdělil všem cestujícím kapitán a poté se otočil a šel ke kabině. Najednou se však letadlo prudce otřáslo a vzápětí znovu. Vlétlo do turbulence.

„Připoutejte se!“ Vykřikl kapitán a spadl na dva cestující, když se letadlo prudce naklonilo na stranu.

  Patrik byl nárazem vržen prudce na sedačku, na které seděl předtím onen muž. Oběma rukama se mu podařilo připoutat se. Hned na to se letadlo naklonilo dopředu. Ti co se nestačili připoutat,  začali padat chodbičkou a přes opěradla sedaček dopředu. O vteřinu později vznikl v letadle velký průvan. Dveře nouzového východu se utrhly. Pravou rukou hned k sobě stáhl spuštěnou kyslíkovou masku. Vyděšeně sledoval, jak je k otvoru v trupu letadla  táhnuto vše, co není upevněno včetně zmítajících se a křičících cestujících. Hned poté několik cestujících bylo vtaženo do otvoru a ven.

  Letadlo stále klesalo. Vedle něho na okno dopadla jedna z letušek. Pokusil se jí levou rukou zachytit. Marně. Neudržel ji a ona vzápětí zmizela za ním v otvoru stejně jako další lidé.

 Letadlo přestalo klesat a pilot vyrovnal jeho let. V pasažérském prostoru panovala naprostá spoušť. Více jak polovina cestujících včetně letušek a kapitána byla otvorem vytažena ven a to pro ně znamenalo jistou smrt.

„Prosím, zachovejte klid. Zůstaňte připoutaní. Jsme ve výšce, kde se může normálně dýchat. Přistaneme na nejbližším letišti na pevnině!“ Ozval se z reproduktorů hlas pilota.

 Patrik pozvolna sundal s obličeje kyslíkovou masku a otřesen se rozhlédl po letadle. Pryč byl i ten muž, který je opakovaně varoval.

„Tak přeci jen měl pravdu.“ Pomyslel si a rozplakal se.