Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Něco končí

04. 03. 2003

1609

Autor

inblue

Pro každého je škola něco jiného. Každý na ni v duchu nadává, ale taky ji chválí. Pro každého ale jednou přijde den, kdy si uvědomí, že to, co brzy skončí, mu strašně chybí...

Každý den vstáváš.

Učíš se do rána,

bitva je prohraná.

Ať už je konec.

Někdy to vzdáváš.

Na praxi, do školy,

často to zabolí.

Zazvoní zvonec?

A čas se vleče.

Proklínáš zvonění,

dny, co se nemění.

Kdy se to spraví?

A slza teče,

ze vzteku, z bezpráví,

pláč často unaví.

Padají hlavy.

Pořád chceš domů.

Utéci od všeho,

zlého i špatného.

Snést se to nedá.

Svěřit se. Komu?

Nikdo tě neslyší,

nouze je nejvyšší.

Tisíckrát běda.

...

Však čas se krátí.

Tiše a bez spěchu,

přináší útěchu.

Brzy vše změní.

Škola se ztratí.

To známé odletí,

od snů až po děti.

Škola už není.

Něco skončilo...

Zatraceně(!), může mi někdo říct, proč je mi právě tady tolik do breku, když je to téma tak otřepané? Všude jinde si řeknu, je to tak, jasně…jenže tady mě to přimrazí k židli a já musím (jako flagelant) číst si tu básničku znovu a znovu…a nechávám se vždy doslova a do písmene „urýmovat k smrti“… Vím o té básničce již nějaký čas, často se k ní vracívám a přináší mi velkou radost. Je jako smršť, jako vichřice: rým za rýmem, téma za tématem, radost a utrpení… „cukr a bič“ …co řádek, to nový problém a jiný tón…a všechno dohromady…nádhera! (Dokonce i matematicky: průměr je 3,2 slova na jeden řádek!). A po této (doslova) kulometné palbě…po tom krásném ohňostroji rýmů a slov - přijde vždy ten (nečekaný) zásah přímo do srdce: „To známé odletí, od snů až po děti. Škola už není…“ TIP…a (tisíceré) díky!