Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

havraní

21. 03. 2003
5
0
2941

z řeky stoupal chlad a ti ptáci se smáli. je krutostí smát se utrpení. nebo už dávno ne... ?

Juxtapozice havraních hlasů haní krásu,

rozznívá zvonky v opeřených hrdlech;

v pírcích van dechu mrtvých časů.

Všimni si - krákají tobě na posměch,

 

sedí si pyšně v podemáčených zdech,

v lasturkách zobáčků zajatý Belial

- poslouchej! Ta slova v bdělých snech! -

ten hlas, který ti něžně lhal

 

a třpytil se v očích z temných smaragdů,

zněl alabastrem perliček zežloutlých nikotinem.

Tak přešly nejsladší ze sladkých dnů

a cit nechá se laskat v loži stínem.

 

A zraňuje vší tvojí intimnost!

Smích je v chmurách host...


nadhera *

Narriel
04. 09. 2004
Dát tip
Ehm...Verše jako takové mi nepřijdou nějak extra dobré... ...nicméně výrazivo a hrátky s lingvistikou mne naprosto okouzlily... Myslím, že je to velice povedené dílko ;-) !!

já jsem se při čtení docela pobavila. přijďte zas. ciao S/M

nin
12. 06. 2003
Dát tip
avi

hermit
28. 05. 2003
Dát tip
Jakožto jeden z blbců tě ve vší vážnosti, Borisi, žádám, abys mi konkrétně doložil, komu jsem tady na tom serveru ublížil a čím a proč by se mě měl někdo bát. Právě si tisknu tvou Estetiku. Čili nejsem proti tobě nijak a priori zaujatý. Chci abys buď dokázal to, čím se tady oháníš, nebo aby ses omluvil. Srát si na hlavu od tebe ani v tomhle anonymním prostoru nenechám. (Smuteční růži se omlouvám, cosi jako polokritiku na tuhle báseň najdeš pod Borisovou polemikou na jiném místě.) + avi

hermit
28. 05. 2003
Dát tip
avi

Wopi
28. 05. 2003
Dát tip
Borisi Cveku - žádné podpásovky, ale oznámení na rovinu: buď přestaneš používat ve vztahu k ostatním na tomto serveru označení typu "vymatlaný", "hlupáku" a podobně, nebo budu ze své pozice člena správní rady apelovat na pozastavení tvého přístupu sem.

BorisCvek
28. 05. 2003
Dát tip
Wopi: apeluj....

Bříza_
28. 05. 2003
Dát tip
Hermite ~ nemá to cenu. BC Ti opáčí, že nikoho konkrétně nemyslel ... já už ho nechal být - on je myslím v mnohem těžší nepohodě, než kdokoli, koho zde pomlouvá, osočuje či napadá. Nechme ho "vyšumět" ... kolich jich už bylo od dob Chrjace, nebo Knihovníka ~ blahé paměti . . . Spadnul mu řemen. On si teď párkrát změní nick, ještě vypustí něco zápachu - a pak ho to přestane bavit .... Smuteční růži se nesmírně omlouvám .... tu debatu jsem sem zatáhl OMYLEM .... je mi to opravdu MOC líto - protože si to autor (ka) ani básnička nezaslouží ...

Wopi
28. 05. 2003
Dát tip
I já se Smuteční růži omlouvám, tohle tady si opravdu nezasloužila...

Krel
28. 05. 2003
Dát tip
No pánové...to už jste trochu přehnali..tohle mi udělat ü některého z mých dílek tak jsem naštvaný...tady jsem jen smutný:-(( BC nic proti Tobě ale myslím, že to přeháníš:-(( Nikdo se zde redaktorů nebojí ale ani jim neleze do zadku...jediné co můžu říct je, že názoru od těch tří i od všech ostatních si vážím tisíkrát víc než od Tebe, neb Ty jsi mi zatím dokázal, že umíš jen urážet, nadávat a překrucavat... Je mi líto, že i tady se vysktne takový člověk..ale asi to tak být musí:-((

Bříza_
27. 05. 2003
Dát tip
HAVRANÍ Smuteční růže Juxtapozice havraních hlasů haní krásu, rozznívá zvonky v opeřených hrdlech; v pírcích van dechu mrtvých časů. Všimni si - krákají tobě na posměch, sedí si pyšně v podemáčených zdech, v lasturkách zobáčků zajatý Belial - poslouchej! Ta slova v bdělých snech! - ten hlas, který ti něžně lhal a třpytil se v očích z temných smaragdů, zněl alabastrem perliček zežloutlých nikotinem. Tak přešly nejsladší ze sladkých dnů a cit nechá se laskat v loži stínem. A zraňuje vší tvojí intimnost! Smích je v chmurách host... KRITIKA BÁSNĚ Boris Cvek „Ke kráse této básně patří především to, že je vyvolána (jak napovídá prolog) konkrétním dojmem z přírody a jeho sugestivním spojením s hloubou lidské tragiky, opuštěnosti vysmívané bolesti. A v tom je paradoxnost, dvojtvářnost: už vnitřní rým prvního verše spojuje havraní hlas a krásu – a pak zvonky, pírka v relativně dlouhých, nemonotónních verších, jejichž asonance je naprosto nenásilná, tiše kanoucí jako slzy vysmívané bolesti. Druhá sloka je mistrovskou variací na téma sloky druhé, rozvíjí myšlenku a vrací k ní čtenáře, ukazuje mu obrazy, které sami o sobě jsou pozoruhodné svou krásou, ale zároveň prohlubují, zvrásňují obsah, který se neztrácí. Báseň má hlubkou myšlenkovou jednotu. Totéž třetí sloka: perličky zežloutlé nikotinem jsou o to krásnější nápad, oč víc pokračuje v niterné logice básně.... a autor dovede na této cestě sáhnout až na dno člověka. Vždyť poslední dva verše třetí sloky vydají svou myšlenkou na celou esej! A závěr harmonuje celek a shrnuje a umocňuje nevyřčené… je tichý, má svou hudební tečku, která nevyvádí čtenáře ven z básně, ale nese ho na křídlech jeho vlastních myšlenek.” Korektura a rozbor kritiky (Bříza) 2.ř.: „ s hloubou „ 3.ř.: „paradoxnost“ 6.ř.: „Druhá sloka je mistrovskou variací na téma sloky druhé“ (nonsens) 7.ř.: „…obrazy, které sami o sobě…“ (shoda koncovek) 8.ř.: „hlubkou“ 11. a 12.ř.: v poslední větě 3x spojka „a“ /celkem: na 11 řádcích 6 formálních či logických chyb/ tučně – zvýrazněny hodnotové soudy kurzívou – zvýrazněny odborné poetické termíny dispozice: - Kritik je básní osloven natolik, že není schopen odhalit její limity. Rozhodl se ji tedy vychválit a zcela rezignoval na funkci srovnávací a kontextuální. Ve své stati volně přechází mezi hodnocením formálním a obsahovým, což však spíše mate. Autor z takovéto kritiky se například vůbec nedozví, že se dopustil na předposledním řádku jazykové chyby (pokud nezamýšlel zraňovat intimnost cizopasníky, což by však báseň posouvalo do oblasti rafinované parodie). - Kritik své stanovisko zaujímá, aniž připouští jiné možné – nechá se tedy svazovat vlastním vkusem více, než je nezbytně nutné. Jinými slovy – pokud by na jeho místě byla osoba s jiným estetickým cítěním, které by se báseň nelíbila, mohlo by vyznění kritiky být zcela opačné s použitím podobného formálního postupu, který postrádá nadhled. Mohla by vypadat například takto: „K nedostatkům této básně patří především to, že je vyvolána (jak napovídá prolog) konkrétním dojmem z přírody a jeho neinvečním a starým známým spojením s hloubou lidské tragiky, opuštěnosti soběstředné a sebelítostivé bolesti. A v tom je paradoxnost, dvojtvářnost: už vnitřní rým prvního verše spojuje obvyklou poetickou veteš „havraní hlas“ a „krásu“ – a pak „zvonky“, „pírka“ v relativně dlouhých, nemonotónních verších, jejichž asonance je naprosto „nenásilná, tiše kanoucí jako slzy vysmívané bolesti“ (kolikrát už !). Druhá sloka je variací na téma sloky druhé, rozvíjí myšlenku a vrací k ní čtenáře, ukazuje mu obrazy, které sami o sobě jsou relativně novou metaforou, která však sama o sobě ještě neznamená kvalitní báseň, jako celek. Báseň se nicméně pokouší o myšlenkovou jednotu. ….. atd. … atp…. - naopak, pokud by na jeho místě byla osoba s jiným estetickým cítěním (rovněž však bez nadhledu), které by se báseň líbila, patrně by použil jiného adoračního modelu – opět - aniž se jeho výpovědní hodnota básni přiblížila. Např: Báseň „HAVRANÍ“ autora Smuteční růže je zajímavá pro svoji vnitřní konzistentnost a volbu formálních prostředků, které rezonují s obsahem. Některé čtenáře by mohl odradit archaizující jazyk a styl, kterému se současné trendy v poezii důsledně vyhýbají, nicméně právě vcelku úspěšná snaha o stylovou čistotu (s občasným jazykovým zaškobrtnutím) báseň činí příjemnou. Tato kvalita je umocněna vcelku originálními metaforami s názvuky Poeova „Havrana“ a temnými podtóny francouzských dekadentů a jejich fatálních lásek. …… - takovýchto variant kritiky je možno o básni napsat nepřeberné množství - z výše uvedeného je zřejmé, že takovýto způsob kritiky autorovi kromě příjemného, či nepříjemného pocitu prakticky nic nepřináší a je více než co jiného projekcí kritikovou – byť halenou do sebeušlechtilejších závojů. - V takovém případě však zůstává otázkou, zda nejde více než co jiného o ztrátu času a přežvykování dávno již zteřelé slámy

BorisCvek
27. 05. 2003
Dát tip
Teď Bříza, ten píše: B: Korektura a rozbor kritiky (Bříza) 2.ř.: „ s hloubou „ 3.ř.: „paradoxnost“ 6.ř.: „Druhá sloka je mistrovskou variací na téma sloky druhé“ (nonsens) 7.ř.: „…obrazy, které sami o sobě…“ (shoda koncovek) 8.ř.: „hlubkou“ 11. a 12.ř.: v poslední větě 3x spojka „a“ /celkem: na 11 řádcích 6 formálních či logických chyb/ BC: Já jsem výslovně, zcela výslovně napsal, že překlepy a přehlédnutí opravovat nebudu, abych nezkreslil čas. Psal jsem ten text rychle a soustředil jsem se na myšlenky, nikoli na písmena. Všechno jsou to zjevně překlepy a přepsání, žádná logická chyba tam není.... (pokud víš, jaký je rozdíl mezi logikou a freudiánským podvědomím, v němž myšlenky předbíhá pero). B: Kritik je básní osloven natolik, že není schopen odhalit její limity. Rozhodl se ji tedy vychválit a zcela rezignoval na funkci srovnávací a kontextuální. BC: Břízo, už tomu blbečkovi Egilovi jsem napsal, že ta báseň není KRITIKOU!!!! Chápeš to? Rozumíš? Nebo jsi úplně vymatlaný?? Já tu dal zdůvodnění, proč bych báseň dal do Výběru, tedy mluvil jsem o její pozitivech... už to chápeš? Jo? Hlupáku! B: Ve své stati volně přechází mezi hodnocením formálním a obsahovým, což však spíše mate. BC: Viděls někdy nějakou stať? OK, asi ne.... stať můj odstaveček rozhodně není. Přecházení mezi hodnocením formy a obsahu je vlastní všem velkým kritikům světovým i našim. B: Autor z takovéto kritiky se například vůbec nedozví, že se dopustil na předposledním řádku jazykové chyby (pokud nezamýšlel zraňovat intimnost cizopasníky, což by však báseň posouvalo do oblasti rafinované parodie). BC: Jazyková chyba není důvod pro uvedení do Výběru. Chápeš? Já uváděl důvody, PROČ BYCH TU BÁSEŇ DAL DO VÝBĚRU, NIC VÍCE!!!. B: Kritik své stanovisko zaujímá, aniž připouští jiné možné – nechá se tedy svazovat vlastním vkusem více, než je nezbytně nutné. BC: Že připouštím jiné hodnocení, to vyplývá z komentáře k prvnímu zdůvodnění... tam píšu jasně, že bych dával svá zdůvodnění pár dní předem na veřejnost, aby mi normální písmáci případně ukázali, že se mýlím. Doslovněříkám toto: "Zároveň bych to udělal pár dní před tím, než bych báseň do Výběru dal, abych se seznámil s názory ostatních Písmáků, kteří mi mohou třeba ozřejmit, že se mýlím, že jsem negativní stránky básně přehlédl atd. Tohle mi připadá fér!". Můžeš si to tam najít.... Víš, co je vkus? Ten není o tom, že se Ti prostě něco líbí a že někomu se něco líbí správně a někomu nesprávně (to je vulgární fízlovské pojetí vkusu). Velcí literáti a literární kritikové měli třeba radikálně odlišné oblíbené umění, ale všichni měli VKUS: Vkus je dán rozhledem, erudicí, schopností překonat limity pouhé vulgární libosti, schopnost nad básní přemýšlet a ocenit mistrovství tam, kde vskutku je. B: Jinými slovy – pokud by na jeho místě byla osoba s jiným estetickým cítěním, které by se báseň nelíbila, mohlo by vyznění kritiky být zcela opačné s použitím podobného formálního postupu, který postrádá nadhled. BC: Jistěže každý má právo obhajovat své názory. Míra velikosti literárního kritika není v názorech, ale v tom, jak si je dovede obhájit. B: K nedostatkům této básně patří především to, že je vyvolána (jak napovídá prolog) konkrétním dojmem z přírody a jeho neinvečním a starým známým spojením s hloubou lidské tragiky, opuštěnosti soběstředné a sebelítostivé bolesti. A v tom je paradoxnost, dvojtvářnost: už vnitřní rým prvního verše spojuje obvyklou poetickou veteš „havraní hlas“ a „krásu“ – a pak „zvonky“, „pírka“ v relativně dlouhých, nemonotónních verších, jejichž asonance je naprosto „nenásilná, tiše kanoucí jako slzy vysmívané bolesti“ (kolikrát už !). BC: Břízo, chceš říci, že dva tisíce let se v Evropě psalo bez invence... např Goethe? Připomínáš mi psa, který má čumák skloněný k zemi a čuchá a nikdy neuvidí hvězdy. Tvůj rozhled se rovná rozhledu vola v popruhu. Odsuzuješ 80% nejlepší evropské poezie od roku 500 př. Kr. do roku 2000 po Kr. - a to jen proto, že Tvá nevědomost nemá mezí. Přečti si nějaké pořádné literární dějiny a literární kritiky, seznam se s názory odborníků, zvedni čumák od země... B: Druhá sloka je variací na téma sloky druhé, rozvíjí myšlenku a vrací k ní čtenáře, ukazuje mu obrazy, které sami o sobě jsou relativně novou metaforou, která však sama o sobě ještě neznamená kvalitní báseň, jako celek. Báseň se nicméně pokouší o myšlenkovou jednotu. ….. BC: Ta druhá sloka není o té "relativně nové metafoře", nikdo netvrdil, že ta metafora sama znamená kvalitní báseň. Břízo, dovedeš někdy napsat něco SÁM??? Nebo umíš je dementně parafrázovat text, jemuž nesaháš po kolena.... co bys udělal s Goethem? Nebo máš pocit, že je dávno mrtvý? Mezi vzdělanými lidmi je jeho znalost takřka povinná. Pouze intelektuální ubožáci mají pocit, že je mrtvé a že neexistuje to, co je mezi vzdělanci standardní znalostí. B: naopak, pokud by na jeho místě byla osoba s jiným estetickým cítěním (rovněž však bez nadhledu), které by se báseň líbila, patrně by použil jiného adoračního modelu – opět - aniž se jeho výpovědní hodnota básni přiblížila. Např: BC: Víš, co je "adorace"? B: Báseň „HAVRANÍ“ autora Smuteční růže je zajímavá pro svoji vnitřní konzistentnost a volbu formálních prostředků, které rezonují s obsahem. Některé čtenáře by mohl odradit archaizující jazyk a styl, kterému se současné trendy v poezii důsledně vyhýbají BC: Co víš o současné poezii? B: nicméně právě vcelku úspěšná snaha o stylovou čistotu (s občasným jazykovým zaškobrtnutím) báseň činí příjemnou. Tato kvalita je umocněna vcelku originálními metaforami s názvuky Poeova „Havrana“ a temnými podtóny francouzských dekadentů a jejich fatálních lásek. …… BC: Četl jsi někdy nějakého "dekadenta"? Dovedeš zdůvodnit, proč tam nacházíš temné podtóny.... a proč by francouzští dekadenti měli "fatální lásky". Jsem si jist, že nevíš, o čem mluvíš.... B: takovýchto variant kritiky je možno o básni napsat nepřeberné množství BC: Ano, protože ten, kdo dovede napsat dobré zdůvodnění, je jistě originální člověk... takže rozmanitost pohledů je na místě. Jde o to, že musí být vskutku vyargumentovaná!!!! B: z výše uvedeného je zřejmé, že takovýto způsob kritiky autorovi kromě příjemného, či nepříjemného pocitu prakticky nic nepřináší a je více než co jiného projekcí kritikovou – byť halenou do sebeušlechtilejších závojů. BC: Ne. Je to ukázka toho, že když už něco dávám do Výběru, že při tom myslím, že vím, proč to dělám. To však Vy nejste schopni... B: V takovém případě však zůstává otázkou, zda nejde více než co jiného o ztrátu času a přežvykování dávno již zteřelé slámy BC: MYSLET je pro blbce vždycky ztráta času...

BorisCvek
27. 05. 2003
Dát tip
To, co tu dal Bříza, a nyní i já (jako reakci) je vyňaté z kontextu diskuse "Jak zdůvodňovat Výběry?" v rubrice "Kritiky (jako literární útvar)".

BorisCvek
27. 05. 2003
Dát tip
Jinak se omlouvám autorovi/autorce, jestli jsem jí vtažením do polemiky s blbci, jichž se tu mnozí bojí a kteří dovedou škodit bezbranným, ublížil. Nyní mám pocit, že určitě ano... Moc mne to mrzí.

Krel
03. 04. 2003
Dát tip
jo fakt zajímavé..možná až zbytečně složité...moc dlouhé věty...

juxtapozice je postavení dvou rovin reality vedle sebe za účelem objektivního srovnání, posouzení a vyhodnocení.

Seregil
27. 03. 2003
Dát tip
No zní to zajímavě... 1/5

katugiro
22. 03. 2003
Dát tip
už první slovo mě zvedlo ze židle (šel jsem si totiž pro slovník cizích slov, ale je někde v nižších rostlinných patrech mého komorního pralesa, takže jsem ho neulovil...) :) je to opět značně komplikované a my starci neudržíme myšlenku, takže po chvíli nevíme, o čem to bylo na začátku... při čtení se mi tedy líbila, ale celkově mě neoslovila... (a co je to, prosímvás, ta juxtapozice?)

BorisCvek
21. 03. 2003
Dát tip
Ano, to je moc dobrá báseň. Díky. Vynikající obrazy, melodie a modelování srdce hluboce pronikající nálady.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru