Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Byl to anděl strážný v podobě psí?

31. 03. 2003
9
0
2707
Autor
Kodynie

Radosti všedního života

Byl to anděl strážný v podobě psí?

 

Do Čítárny mi vletěla pár minut před pátou poslední čtenářka a povídá mi, že jí ještě musím vyřídit, protože má upomínku. Byla jsem už jednou nohou na odchodu, protože jsem spěchala na autobus do Varů za svým filozofujícím přítelem. Trochu neochotně jsem jí odvětila, že už jsem počítač odpojila od sítě, ať přijde jindy. Na to měla hned protiargument, že se do knihovny jinak nedostane, protože má každý den do pěti a že příště to bude stejné. Protočila jsem jen panenky a spočítala jí upomínku spolu se ztraceným časopisem, aby se jí už ve schránce nehromadily od nás nelichotivé koresponďáky. Pak jsem jí rychle vysypala z místnosti a ona spokojeně odešla.

Mezitím jsem rychle  povypínala všechny počítače a přitom se snažila předběhnout kolegyně z Dospělého oddělení a i tak mne tu zase načapaly jako poslední a opět žbrblaly, že se na mne musí poslední dobou pořád čekat. Copak můžu za to, že mi sebrali od hlavních dveří klíče, protože je v knihovně málo náhradních a tak se mi od té doby stává, že prostě nestíhám včas zavřít Čítárnu. Abych si je trochu udobřila, tak jsem tam s nimi alespoň čekala, až jedna zamkne hlavní dveře a následně i zámeckou bránu. Když v tom, kde se vzal tu se vzal, přiběhl malý černý pejsek a vypadalo to, že jeho cesta má skončit na nádvoří, ale zastavila ho zavřená brána.

Chvilku rozčileně očmuchával její mříže a mé milé kolegyňky si z něho dělaly legraci, že už je zavřeno a tak musí do knihovny přijít jindy a pak ho lákaly, ať jde s nimi kousek na procházku. Jen pohodil hlavičkou a zůstal tam stát se mnou, protože já se pustila do psaní SMS pro Lubora, aby věděl, že dorazím o půl hodiny později než bylo původně dohodnuto.

Sluníčko svítilo  a byl celkem teplý předjarní večer. Psíček chvíli seděl u mých nohou a pak čtverácky po mně hodil očkem, ať jdu za ním do parku. Já stále ještě datlila písmenka na malé klávesnici mobilu, zatímco psík už mizel za nejbližším rohem zámečku. Pak se ale nasupeně vrátil s vyčítavým pohledem, kde jsem, když mám jít za ním. Ta jeho psí pantomima mne rozesmála tak, že jsem jen přikývla, aby se neobával, že si tedy půjdu sednout na lavičku do stínu vzrostlého stromu za tím jeho rohem.

Pejska to plně uspokojilo a já už vsedě dopisovala ten svůj SMS-kový elaborát. Když zrovna  neočuchával stromy a rozpustile neposkakoval po parku, lehl si  ten psíček  unaveně k mým nohám a i jinak se držel v mé blízkosti, jako bych byla jeho panička, kterou je třeba hlídat. Při bližším zkoumavém pohledu bylo poznat, že je to ještě napůl štěně.

Chvilku jsem si tam s ním poseděla a pak už byl čas jít se pokusit chytit další autobus do Varů. Nechtěla jsem ho odvést přes několik silnic až k nádraží a tak jsem se s ním rozloučila už v parku, že teď by měl utíkat domů k svým právoplatným majitelům. Psík se jen usmál pod fousky a dělal si dál, co se mu zlíbilo. Přešel se mnou silnici k obchodnímu domu a Městskému úřadu. Zvolila jsem si  kratší cestu po schodech kolem obchoďáku. Pejsek nadšeně vyběhl schody, ale pak pokračoval dál na schodech vedoucích k Městskému úřadu. V tu chvíli jsem chopila příležitost za pačesy a rychle zmizela za rohem, abych se mu ztratila z dohledu. Pak jsem se ještě chvíli ohlížela, jestli se za mnou nevydá, protože jsem se obávala, že zabloudí a netrefí domů.

Les pachů před dveřmi Městského  úřadu ho asi uchvátil natolik, že na mou osobu úplně zapomněl. Oddechla jsem si a šla dál, kam mne netrpělivé srdce táhlo. Dorazila jsem na nádraží na poslední chvíli současně s mým autobusem. Zatímco lidé vystupovali, já proběhla všechna nástupiště až dozadu na zastávku. Když se autobus rozjížděl od Výstupu, už vzorně stojím na správném místě.

Čekám a najednou se mé oči rozšiřují nevěřícným výrazem, autobus nezpomaluje, úplně mne míjí jako bych tam nebyla a pokračuje dál pryč z nádraží za svým cílem. To mne rozčílilo a říkám si: "Tohle už není možné. Já se dnes do těch Varů už nedostanu. Ještě mám jednu šanci, za pár minut mi jede také vlak, tak půjdu ještě  i tam, ale jestli i ten mi ufrkne před nosem, tak to vzdávám. Dnes mi prostě není souzeno vyjet si na výlet do Karlových Varů."

V poraženecké náladě se blížím k vlakovému nádraží, ani se nesnažím dorazit včas a ehjle, vlak mi neujel a návštěva se přece jen bude konat.


Kodynie
08. 10. 2004
Dát tip
Hezká ilustrace. Jo takový pejsek to přesně byl..Díky. ;-)

Solitary
06. 10. 2004
Dát tip

Solitary
06. 10. 2004
Dát tip
jejda! Tak pokus 2 (nechci to tu zaneřádit)

Solitary
05. 10. 2004
Dát tip
Nebyl. (viz název povídky) A proč? Jak bych to...no prostě povídka mi přijde psaná tak, že čtenáře přinutí očekávat nějaké drama. Ani to není tak názvem povídky jako spíš formulací textu, prostě tu idylku, kdy jsi čekala na další autobus, tu čtenář (ale možná jen já) z toho prostě nevycítí. Ta by měla upoutat tak, aby ten, abych já už nic dál neočekávala. Pokud jen chceš popsat , jak Tě hravý pejsek uklidnil a krátil Ti chvíli , proboha nenazývej jej za to andělem strážným! Zachránil Ti snad život? A navíc ve většině povídky se dalekosáhle rozepisuješ, jak se toho štěněte snažíš zbavit, aby trefilo domů. Možná jsem lecčemu neporozuměla, ale jestli říkáš, že pointa je v názvu, podle mě to vypadá, že sis ze všech pěkně vystřelila. Psaný je to hezky, ale hodí se to fakt k silnějšímu ději. Toť vše, tak to cítím já, možná se svou kritikou nezavděčím, ale aspoň uslyšíš víc názorů :)

Kodynie
05. 10. 2004
Dát tip
Vidíš to, to mně ani nenapadlo, že tento název předesílal mnohem dramatičtější děj. Tahle povídka je o tom, že anděle strážné můžeme potkávat na každé kroku v jakékoliv podobě a nemusí nám jít třeba o život. Toť vše. Že se ten pes skutečně rozplynul do vzduchu na to můžu přísahat, i když jsem to na vlastní oči neviděla.

Solitary
05. 10. 2004
Dát tip
No v tom případě bych použila pouze výraz "andělé" (bez toho "strážní"), to mi nějak sedí víc. Nechci slovíčkařit, jasně, používáme věty typu "Jé, tys můj anděl strážnej!" apod., ale vždycky ve smyslu, že nám v něčem bylo pomoženo. Možná´s měla víc zdůraznit důvod, proč jsi tomu psovi za něco vděčná. Popisovala´s jeho zvídavost a rozpustilost, ale mohla jsi seznámit čtenáře i s atmosférou, ve které ses nacházela, připojit své pocity z tý rozvernosti. Že Ti přítomnost toho pejska hodně dává. Při popisování těchto pocitů bys pak možná mohla postupně dojít k užití "anděla strážného" v souvislosti s tím, ale určitě ne v názvu (příliš slibující). Neříkám rozepisovat se přespříliš, použít třeba náznaky... Jinak pointu nikdo moc nerozezná..ale už žvatlám... Hezký den! :)

Kodynie
05. 10. 2004
Dát tip
No já jsem mu byla vděčná za to, že mi pro tu chvíli dělal společnost a rozptyloval mne. To mi ke štěstí tenkrát plně stačilo abych jej mohla nazvat andělem i strážným, andělé strážní by měli svým ovečkám zlepšovat náladu, i tím jím zachraňují život. Jinak jsem chtěla vytvořit slovní obraz veselého psího rošťáka a mírně skleslé lidské postavy, větší ambice jsem neměla. Kdybych uměla malovat, tak to namaluji a nebudu o tom neuměle psát.

Patti
02. 05. 2003
Dát tip
No, já nevím, ale nějak mám zafixováno, že anděl strážný je ten, kdo nás chrání před jakoukoliv pohromou a neštěstím. U tebe se ten anděl převlékl za roztomilého pejska, a proč? Aby ti ujel autobus a Lubor čekal o něco déle?

Kodynie
02. 05. 2003
Dát tip
Ne, pejsek mi dělal společnost, aby mne uklidnil po tom, co mi ujel první autobus. Vlak dorazil do Varů ve stejnou chvíli jako druhý autobus, tedy Lubor nemusel na mne déle čekat.

Patti
30. 04. 2003
Dát tip
Pejsek tě zdržel a autobus se vyboural a všichni cestující zahynuli? Nebo co? Jinak, milé.

Kodynie
30. 04. 2003
Dát tip
Pejsek mne nezdržel, jen mi dělal milou společnost. Neslyšela jsem o žádné autobusové havárii v tom dni v našem kraji. To bych přece čtenáře neošidila o takový dramatický závěr povídky.

(G)eorge
19. 04. 2003
Dát tip
Wopi: Mluvíš mi z duše Kodynie: a ty ze srdce :)))) (G)eorge: Schizoide!!!! K: *.*.*

Wopi
15. 04. 2003
Dát tip
trocha neambicióznosti asi ano, nucené rozhodně ne... kodynie je, jaká je, to můžu potvrdit :)

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
Myslíš, že je to nucená neambicióznost? Ale já se při tom ani moc nemusím přemáhat. Jsem i taková. Když mám kde co říci, ozvu se. Jinak se nikam nehrnu.

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
Jé, ahoj Wopi, to jsi hodný, že ses mne přišel zastat.

Wopi
15. 04. 2003
Dát tip
vždyť už jsem to někde psal, že jsem starej rytíř :)

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
Já vím, v dnešní době není rytířů a dobrých vil nikdy dost. Ještě jednou díky šlechetný ochránče utiskovaných.

huhukoktejl
15. 04. 2003
Dát tip
Tohle jsem nepochopil, o čem to je.

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
Přečetl sis název povídky? Jestli jo, tak bys mohl pochopit o čem to je. Jinak je to jen obyčejná momentka z běžného každodenního života, nic víc.

StvN
15. 04. 2003
Dát tip
- říkám jen co vidím

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
StvN: Ty říkáš jen to co vidíš? Normální lidé říkají, co si myslí. I Ty jeden filuto.

StvN
15. 04. 2003
Dát tip
- je těžký říkat, co si myslíš o tom, co vidíš

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
StvN: No jo, tak mír jo. Kodynie skládá své zbraně. Ty říkáš ale jen to, co si myslíš, že vidíš. Ale někdy bývá skutečnost úplně jiná, protože lidé rádi používají masky na zmatení nepřítele. Tak to je, víš.

StvN
15. 04. 2003
Dát tip
- jsou dvě pořekadla, která beru v úvahu - ber věci takové, jaké jsou - všechno je jinak

Wopi
15. 04. 2003
Dát tip
a "sovy nejsou to, co se zdají být"

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
Fajn, u mne si vyber pořekadlo "Všechno je jinak" a k tomu "Pondělí začíná v sobotu" a k tomu ještě "Zmatek nad zmatek". Nebo se tady z toho zblázníš.

Wopi
15. 04. 2003
Dát tip
Pondělí začíná v sobotu: fajn :)

StvN
15. 04. 2003
Dát tip
- napsal jsem jen to, co mě napadlo po přečtení

Kodynie
15. 04. 2003
Dát tip
No jo, každého napadne něco jiného. Tohle není čtení pro náročné, ale jen oddychový příběh na uvolnění a navození dobré nálady, nic víc. Nemám ambice hlubokomyslného autora.

StvN
15. 04. 2003
Dát tip
- je u tebe, pravda, znát trocha nucené neambicioznosti

StvN
14. 04. 2003
Dát tip
- pointa vážně zdrcující - je to ze života, ale nemá to jiskru, je to takové mdlé

Wopi
14. 04. 2003
Dát tip
:)

Kodynie
14. 04. 2003
Dát tip
StvN: No a co, komu to vadí. Kdo hledá jiskru, ať sem nechodí. Pointa je v názvu, už jsem to tu jednou psala. Líbilo se mi to setkání s neznámým pejskem a tak jsem o tom napsala. Nic jjiného jsem v názvu povídky neslibovala.

Drago
10. 04. 2003
Dát tip
pěkné... 4/5+T

j_i_r_i_k
07. 04. 2003
Dát tip
Aha, do názvu... Jsem hltal každé slovo, abych se dozvěděl, jak to s tím psíkem bylo a ono nic... No, ale aspoň že tak, takhle můžu nechat fantazii, ať dokreslí nějaký hezký závěr, takys mohla napsat, že ho za rohem přejelo auto nebos ho za dva dny viděla ve psím útulku a to by bylo horší :(... :)))

Kodynie
07. 04. 2003
Dát tip
Toho psíka jsem od té doby nikdy neviděla, asi to byl přece jen ten anděl strážný.

j_i_r_i_k
07. 04. 2003
Dát tip
Nebo se jím díky nepozornému řidiči stal, dodal by cynik... Ale to já ne, tak si budu myslet, že už anděl byl... I když, někdy se jím stát musel, hmmm... No, třeba vedl dlouhý a zajímavý život...

Kodynie
07. 04. 2003
Dát tip
Jiříku, že Ty nevíš nic o podstatě andělů strážných? Metamorfoza do různých těl je jejich druhou přirozeností. Prostě se před tím Městským úřadem rozplynul do vzduchu, já to neviděla, ale dovedu si to živě představit.

Kodynie
01. 04. 2003
Dát tip
Jsem rafinovaná. Pointu jsem dala do názvu.

Seregil
31. 03. 2003
Dát tip
No... tohle je velmi pěkný... takový prostě ze života .... 4/5 +T

Sabinka
31. 03. 2003
Dát tip
*t*

Sabinka
31. 03. 2003
Dát tip
*t*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru