Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Byl to anděl strážný v podobě psí?
datum / id31.03.2003 / 79200Vytisknout |
autorKodynie
kategoriePovídky
sbírkaRadosti všedního života,
zobrazeno2200x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Radosti všedního života
Byl to anděl strážný v podobě psí?

Byl to anděl strážný v podobě psí?<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

 

Do Čítárny mi vletěla pár minut před pátou poslední čtenářka a povídá mi, že jí ještě musím vyřídit, protože má upomínku. Byla jsem už jednou nohou na odchodu, protože jsem spěchala na autobus do Varů za svým filozofujícím přítelem. Trochu neochotně jsem jí odvětila, že už jsem počítač odpojila od sítě, ať přijde jindy. Na to měla hned protiargument, že se do knihovny jinak nedostane, protože má každý den do pěti a že příště to bude stejné. Protočila jsem jen panenky a spočítala jí upomínku spolu se ztraceným časopisem, aby se jí už ve schránce nehromadily od nás nelichotivé koresponďáky. Pak jsem jí rychle vysypala z místnosti a ona spokojeně odešla.

Mezitím jsem rychle  povypínala všechny počítače a přitom se snažila předběhnout kolegyně z Dospělého oddělení a i tak mne tu zase načapaly jako poslední a opět žbrblaly, že se na mne musí poslední dobou pořád čekat. Copak můžu za to, že mi sebrali od hlavních dveří klíče, protože je v knihovně málo náhradních a tak se mi od té doby stává, že prostě nestíhám včas zavřít Čítárnu. Abych si je trochu udobřila, tak jsem tam s nimi alespoň čekala, až jedna zamkne hlavní dveře a následně i zámeckou bránu. Když v tom, kde se vzal tu se vzal, přiběhl malý černý pejsek a vypadalo to, že jeho cesta má skončit na nádvoří, ale zastavila ho zavřená brána.

Chvilku rozčileně očmuchával její mříže a mé milé kolegyňky si z něho dělaly legraci, že už je zavřeno a tak musí do knihovny přijít jindy a pak ho lákaly, ať jde s nimi kousek na procházku. Jen pohodil hlavičkou a zůstal tam stát se mnou, protože já se pustila do psaní SMS pro Lubora, aby věděl, že dorazím o půl hodiny později než bylo původně dohodnuto.

Sluníčko svítilo  a byl celkem teplý předjarní večer. Psíček chvíli seděl u mých nohou a pak čtverácky po mně hodil očkem, ať jdu za ním do parku. Já stále ještě datlila písmenka na malé klávesnici mobilu, zatímco psík už mizel za nejbližším rohem zámečku. Pak se ale nasupeně vrátil s vyčítavým pohledem, kde jsem, když mám jít za ním. Ta jeho psí pantomima mne rozesmála tak, že jsem jen přikývla, aby se neobával, že si tedy půjdu sednout na lavičku do stínu vzrostlého stromu za tím jeho rohem.

Pejska to plně uspokojilo a já už vsedě dopisovala ten svůj SMS-kový elaborát. Když zrovna  neočuchával stromy a rozpustile neposkakoval po parku, lehl si  ten psíček  unaveně k mým nohám a i jinak se držel v mé blízkosti, jako bych byla jeho panička, kterou je třeba hlídat. Při bližším zkoumavém pohledu bylo poznat, že je to ještě napůl štěně.

Chvilku jsem si tam s ním poseděla a pak už byl čas jít se pokusit chytit další autobus do Varů. Nechtěla jsem ho odvést přes několik silnic až k nádraží a tak jsem se s ním rozloučila už v parku, že teď by měl utíkat domů k svým právoplatným majitelům. Psík se jen usmál pod fousky a dělal si dál, co se mu zlíbilo. Přešel se mnou silnici k obchodnímu domu a Městskému úřadu. Zvolila jsem si  kratší cestu po schodech kolem obchoďáku. Pejsek nadšeně vyběhl schody, ale pak pokračoval dál na schodech vedoucích k Městskému úřadu. V tu chvíli jsem chopila příležitost za pačesy a rychle zmizela za rohem, abych se mu ztratila z dohledu. Pak jsem se ještě chvíli ohlížela, jestli se za mnou nevydá, protože jsem se obávala, že zabloudí a netrefí domů.

Les pachů před dveřmi Městského  úřadu ho asi uchvátil natolik, že na mou osobu úplně zapomněl. Oddechla jsem si a šla dál, kam mne netrpělivé srdce táhlo. Dorazila jsem na nádraží na poslední chvíli současně s mým autobusem. Zatímco lidé vystupovali, já proběhla všechna nástupiště až dozadu na zastávku. Když se autobus rozjížděl od Výstupu, už vzorně stojím na správném místě.

Čekám a najednou se mé oči rozšiřují nevěřícným výrazem, autobus nezpomaluje, úplně mne míjí jako bych tam nebyla a pokračuje dál pryč z nádraží za svým cílem. To mne rozčílilo a říkám si: "Tohle už není možné. Já se dnes do těch Varů už nedostanu. Ještě mám jednu šanci, za pár minut mi jede také vlak, tak půjdu ještě  i tam, ale jestli i ten mi ufrkne před nosem, tak to vzdávám. Dnes mi prostě není souzeno vyjet si na výlet do Karlových Varů."

V poraženecké náladě se blížím k vlakovému nádraží, ani se nesnažím dorazit včas a ehjle, vlak mi neujel a návštěva se přece jen bude konat.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.10.2004 00:00:00Kodynie
Hezká ilustrace. Jo takový pejsek to přesně byl..Díky. ;-)
06.10.2004 00:00:00Solitary
dog.gif´
06.10.2004 00:00:00Solitary
jejda! Tak pokus 2 (nechci to tu zaneřádit)
dog.gif
05.10.2004 00:00:00Solitary
Nebyl. (viz název povídky) A proč?
Jak bych to...no prostě povídka mi přijde psaná tak, že čtenáře přinutí očekávat nějaké drama. Ani to není tak názvem povídky jako spíš formulací textu, prostě tu idylku, kdy jsi čekala na další autobus, tu čtenář (ale možná jen já) z toho prostě nevycítí. Ta by měla upoutat tak, aby ten, abych já už nic dál neočekávala. Pokud jen chceš popsat , jak Tě hravý pejsek uklidnil a krátil Ti chvíli , proboha nenazývej jej za to andělem strážným! Zachránil Ti snad život? A navíc ve většině povídky se dalekosáhle rozepisuješ, jak se toho štěněte snažíš zbavit, aby trefilo domů.
Možná jsem lecčemu neporozuměla, ale jestli říkáš, že pointa je v názvu, podle mě to vypadá, že sis ze všech pěkně vystřelila. Psaný je to hezky, ale hodí se to fakt k silnějšímu ději. Toť vše, tak to cítím já, možná se svou kritikou nezavděčím, ale aspoň uslyšíš víc názorů :)
05.10.2004 00:00:00Kodynie
Vidíš to, to mně ani nenapadlo, že tento název předesílal mnohem dramatičtější děj. Tahle povídka je o tom, že anděle strážné můžeme potkávat na každé kroku v jakékoliv podobě a nemusí nám jít třeba o život. Toť vše. Že se ten pes skutečně rozplynul do vzduchu na to můžu přísahat, i když jsem to na vlastní oči neviděla.
05.10.2004 00:00:00Solitary
No v tom případě bych použila pouze výraz "andělé" (bez toho "strážní"), to mi nějak sedí víc. Nechci slovíčkařit, jasně, používáme věty typu "Jé, tys můj anděl strážnej!" apod., ale vždycky ve smyslu, že nám v něčem bylo pomoženo. Možná´s měla víc zdůraznit důvod, proč jsi tomu psovi za něco vděčná. Popisovala´s jeho zvídavost a rozpustilost, ale mohla jsi seznámit čtenáře i s atmosférou, ve které ses nacházela, připojit své pocity z tý rozvernosti. Že Ti přítomnost toho pejska hodně dává. Při popisování těchto pocitů bys pak možná mohla postupně dojít k užití "anděla strážného" v souvislosti s tím, ale určitě ne v názvu (příliš slibující).
Neříkám rozepisovat se přespříliš, použít třeba náznaky... Jinak pointu nikdo moc nerozezná..ale už žvatlám... Hezký den! :)
05.10.2004 00:00:00Kodynie
No já jsem mu byla vděčná za to, že mi pro tu chvíli dělal společnost a rozptyloval mne. To mi ke štěstí tenkrát plně stačilo abych jej mohla nazvat andělem i strážným, andělé strážní by měli svým ovečkám zlepšovat náladu, i tím jím zachraňují život. Jinak jsem chtěla vytvořit slovní obraz veselého psího rošťáka a mírně skleslé lidské postavy, větší ambice jsem neměla. Kdybych uměla malovat, tak to namaluji a nebudu o tom neuměle psát.
02.05.2003 00:00:00Patti
No, já nevím, ale nějak mám zafixováno, že anděl strážný je ten, kdo nás chrání před jakoukoliv pohromou a neštěstím. U tebe se ten anděl převlékl za roztomilého pejska, a proč? Aby ti ujel autobus a Lubor čekal o něco déle?
02.05.2003 00:00:00Kodynie
Ne, pejsek mi dělal společnost, aby mne uklidnil po tom, co mi ujel první autobus. Vlak dorazil do Varů ve stejnou chvíli jako druhý autobus, tedy Lubor nemusel na mne déle čekat.
30.04.2003 00:00:00Patti
Pejsek tě zdržel a autobus se vyboural a všichni cestující zahynuli? Nebo co? Jinak, milé.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.