Ptákoviny

Milan Sýkora, přáteli láskyplně přezdívaný Datel, stál na zahradě opřen o holubník a přemýšlel, co by vyvedl Evě Vránové, sousedově dceři, za ptákovinu. Ta seděla jako kvíčala na plotě a vesele klátila svýma ptačíma nohama. V tom zahlédl jak se od sousedů skrz plot prodrala slepičí hlava a začala svým zobákem opracovávat tam rostoucí ptačí zob. Sýkorou, ergo Datlem zacloumala zlost. Ruka nahmátla v kapse kalhot dřevěného špačka a logicky následoval hod. Špaček prudce vyrazil přízemním letem vpřed hnán vší silou chlapecké paže. Eva i slepičí hlava v témž okamžiku zmizely za plotem. Špaček nerušeně přelétl hraniční pásmo a mířil vesele dále. Soused Vrána zrovínka dojídal v kuchyni moravského vrabce, když špaček přistál po bravurním průletu oknem kde jinde než právě na talíři. Vrána vylétl na dvůr rdouse v jedné ruce vrabce v druhé špačka. Do mladého Sýkory jako když střelí. Sousedův let přes plot již sledovat nemohl, neb prchal pod ochranná maminčina křídla. Rozezlený Vrána přistál u holubníku a ... zamyslel se. Na druhý pokus se mu podařilo uložit špačka do kapsy a vrabce do úst. Zasmál se pro sebe a zvedl oči k obloze. Na nebi se rozezpíval skřivan.

---