Hrob

Blízko prašné cesty,

pod uschlými keříky

a vrstvou loňského jehličí

byl hrob.

V popraskaném náhrobku

psí víno proplétalo se

a zlomený zrezlý kříž

na zemi ležel, v rose.

A na kameni prastarém,

písmena dvě tři stála.

Ostatní smetl vítr, déšť

a holá je teď skála.

Kdo asi leží pod zemí?

Jak jmenoval se, kdo byl?

Proč právě zde je pohřbený?

Než zemřel, jaký život žil?

Vedle, pod stříbrnými smrky

se tyčí pomník ze žuly.

Vysoké na něm stojí sochy

a aniž by se pohnuly

své mlčenlivé slepé oči

zvedají k nebi prosebně.

Já ptám se, za co asi prosí,

Ať ti, co kolem půjdou,

ať lidé konečně,

vzpomenou na hrob vedle?

Ať pohlédne poutník osamělý

raději na rov hlínou přikrytý?

Vždyť možná mnohé chrabré skutky

zůstaly pod ním ukryty!

Však zlaté silné řetězy,

kol poníku se sochami,

se blyští jasně na slunci

a řinčí ve větru

svou píseň slávy.

Kdo asi leží pod nimi,

kdo tolik peněz vydal

aby i dlouho po smrti

si každý jen jej všímal?

Mohyly králům, rovy rolníkům.

Ano, ale proboha,

jak na nahém mrtvém těle poznáte

který byl rolník a který král?