Smetáky jsou nedostatkové zboží aneb Jak si Picachu kupoval Smeták

   Jednoho zamračeného a bouřlivého dne stál Picachu venku v dešti. Nechával do sebe zrovna proudit jeden obzvlášť velký blesk.

  Měl doma špinavou podlahu (Picachu, ne ten blesk), ale jemu  bylo úplně jedno, že kam šlápl, tam se rozvířil prach. Až do té chvíle, kdy začal na prach pociťovat alergii.

  Šel na alergologii a lékař mu poradil, aby si koupil smeták. Lékařem nebyl nikdo jiný než pan Breber a tomu přece musel Picachu věřit, jak si s hrůzou uvědomil. Odborník je odborník.

  Picachu se vydal do města, vybral z bankomatu svůj invalidní důchod a zamířil do drogerie. Zjistil, že  tam však smetáky nevedou. Zašel do domácích potřeb a hle - měli tam... košťata. Vzdychl tak srdceryvně, že by se nad ním i pan Breber ustrnul, ale pak se překonal a koupil si to zpropadené koště. Natruc mu začal říkat Smetáku. Protože jednak nevěděl, jak se Smeták má používat a jak mu pomůže proti alergii, a jednak se doma většinu času nudil, ocenil, když si se Smetákem mohl povídat.Výhodou bylo že Smeták byl ze dřeva a tudíž izolant (takže pro  Picachu nebyl nebezpečný z hlediska zkratu). Navíc Smeták neuměl mluvit, takže se mu Picachu mohl svěřovat s čímkoli od A do Z, aniž by se to někdo kdy dozvěděl. No jo, samomluva je u těchto tvorů obvyklá.

  Že se se Smetákem má zametat, na to Picachu nikdy nepřišel a zemřel na astma v politováníhodném věku.