ŠTĚDRÝ DEN

Roman hleděl rozmrzele z okna ven, kde nebyla ani stopa po sněhu. Hned si pomyslel, že to už jsou několikáté Vánoce v řadě za sebou bez sněhu.
„Už zdobíš ten stromeček?“ ozvala se jeho manželka Jana.
„Už jdu na to,“ odpověděl.
„A pusť taky nějaký koledy.“
„A jaký?“
„No, jaký asi. Máme jen jedno cédé koled.“
A tak tedy otevřel skřínku,  kde bylo velké množství cédéček. Chvíli se v ní přehraboval. Spíše ho zaujala rocková muzika a tak hned jedno z cédéček zasunul do walkmana. A to s koledami dal do CD přehrávače.
  Bytem se zanedlouho rozezněly vánoční koledy, které ale Roman neslyšel. A tak v rockovém rytmu vytáhl umělý stromeček a z nástavce krabice, ve kterých se nacházely ozdoby.
„Zbláznil ses! Proč je to puštěný tak nahlas!“ vykřikla vbíhající Jana do místnosti. On ji však neslyšel. Jen viděl, jak se k němu přibližuje a otevírá ústa jako ryba na suchu. Vytušil, že něco není v pořádku a ve stoji na židli udělal nešikovný pohyb, který poslal jednu krabici na koberec.
„Co blbneš!“ vyjekla opět. To už jí vnímal, protože si sundal sluchátka.
„To je taky blbost dávat ozdoby takhle nahoru do nástavce,“ konstatoval.
„Podívej, cos  udělal! Dvě jsou úplně rozbitý!“ lamentovala.
„Střepy přinášejí štěstí,“ mínil.
„Proč máš toho wolkmana? To ani o Vánocích nedokážeš být bez tý svý muziky?“
V tu chvíli  do místnosti vběhl jejich malý syn Ondřej, kterému se hned rozsvítila očka při spatření stromečku.
„Jééé,  tati, já chci taky zdobit!“ vyhrkl ze sebe.
  Zdobení stromečku se pro Romana změnilo v utrpení. Koledy, kterých bylo na cédéčku k jeho nelibosti dost, ho rozčilovaly. Tu a tam se stromeček zakymácel pod zuřivým zdobením Ondřeje. Také dvě rány spadlých ozdob na stůl měly za následek objevení se Jany, které rozbíjení vánočních ozdob přivádělo k šílenství.
„No, vy se s tím tedy pářete. Za chvíli přijedou naši. To hodláš být takhle oblečen až přijdou?“ zeptala se Jana při pohledu na jeho teplákovou soupravu, která byla na mnohých místech zašívaná.
„V pohodě, už je vše hotovo,“ odpověděl, přičemž zasunul na špici stromečku hvězdici.
„Mami, asi se něco v kuchyni pálí. Chtěl jsem to vypnout, ale nešlo mi to,“ ozval se Ondřej.
„Ježišmarja!“ vykřikla Jana a rozeběhla se do kuchyně kolem židle, na které stál Roman. Sice o ni jen lehce zavadila, ale přesto Roman zavrávoral a současně s ním i stromeček. Za okamžik Roman za nadávání a řinčení ozdob dopadl na koberec, přičemž v rukou svíral celý stromeček. Mezitím se šířil po bytě zápach čehosi připáleného.
   Když nastal Štědrý večer,  všichni se usadili pod stromečkem, který neoplýval zrovna moc ozdobami ani třásněmi.
„Tak zapal Františka,“ řekla babička Ondřejovi a přísně pohlédla na dědu, který rychle sundal ze stolu láhev piva a postavil jí koberec. O ní vzápětí zakopl Roman a její obsah se přemístil na koberec. Jana už chtěla spustit, ale ovládla se. Ondřej ve stejný okamžik zapálil nejenom Františka, ale také dolní větve stromečku.
„Co koukáš! Uhas to!“ vyjekla Jana na Romana a ten se rozeběhl ke stromečku,  pod kterým chytl už i ubrus. Stejně iniciativní po dalším výkřiku babičky byl i děda. Oba si překáželi a šlápli si navzájem na nohy. Romana nenapadlo nic lepšího, než popadnout stromeček a běžet s ním směrem do koupelny. V předsíni však zakopl o dřevěnou stoličku, načež dopadl i se stromečkem na prádelní koš. Děda při pokusu uhasit ubrus klopýtl o napínající se šňůru vedoucí od žároviček na stromečku. Šňůra, která vedla od zásuvky,  se též napnula a po dalším škubnutí byla vytržena i celá zásuvka. V celém bytě zavládla tma, ve které se kolem hořících míst míhaly postavy. A zároveň  se ozývala spousta slov, která se vůbec ke Štědrému večeru nehodila.