Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Půlnoc v katedrále

16. 06. 2003
5
0
1386
Autor
rire

Mraky omývají temena hor - a hory vzhlížejí ke hvězdám. A stejně tak lidé nastavují tvář teplým kapkám monzunové vláhy než obloha otevře plášť svého těla směrem k zemi. Kolik očí potěší skalnička rašící ze syrového kamene? Kolik lidských očí spočine na rozeklaném horizontu, tam, kde nad hlavou je jen Nebe? Olympós vypovídá o touze lidského těla jít dál a výš - a na samém vrcholu najít v závoji páry ledovou sochu s kamennýma očima.

Položím prsty na šachovnici varhan - a proměním katedrálu v živý hudební nástroj. Oživím dřevo a kámen dechem píšťal, rezonancí malých pohybů a velkého zvuku. Má půlnoční mše je jen pro mé srdce - skáče po skalách jako jasný pramen, teče dravostí ponorné řeky a řve řevem Maelstromu. A stejně se i doplňuje - do celku. Pohybem srdce rozhýbu tělo, vyvolám změnu ve světle i ve tmě.

Co jiného je život než změna? Čemu jinému učí bojová umění? Umění změny. Života.

Nesu si svou hudbu v sobě. Chvění struny-srdce. Oči se taky rozechvějí. Ostrohřbeté kopce co rýsují svou neměnnost proti prchavému záblesku duhy na okraji mraků to taky vědí.

A Čas - Titán Cronus - ten to taky ví.
A to je dobře.

Milly
16. 09. 2004
Dát tip
-t-

rire
28. 07. 2003
Dát tip
jen ke zmínce o bojových uměních: jsem učedník a jdu po cestě změny vzešlo to z toho, co je mému srdci nejblíže z jednoduchého tao

Mamutě
19. 06. 2003
Dát tip
Rozumím...:o)

StvN
17. 06. 2003
Dát tip
Jsem z toho trochu rozpačitej. Styl mi nesedí ani trochu, přijde mi násilně strojený. Netušim, kde se vzala a jaký má smysl zmínka o bojových uměních. Vaříš mlhu z destilované vody.

rire
17. 06. 2003
Dát tip
TITN: Děkuju *** plníš mi přání :)

Evička
16. 06. 2003
Dát tip
Dva dny jsem šla na Olymvos, spala mezi rozeklanými skalami. Varhaní hudba v tom kamenném chrámu by byla snad už překročením dokonalosti zážitku!***** Díky.

Tynic
16. 06. 2003
Dát tip
Až se mi zatočila hlava ve víru Tvých slov.

TITN
16. 06. 2003
Dát tip
Odkud se bere ta touha běžet rychleji a hledět dál? Učíme se to stálostí hory, nebo když se nad hlavou trhá obloha? Proč je tak těžké naučit se měřit čas chvěním vlastního srdce? Při výstupu hraje hudba - je tu dech, obzor v dálce a let ptáků nad hlavou, každý tón na svém místě a nemá smysl porovnávat. Ale kolik kamenů větrem hladkých je třeba minout na úzké stezce, aby člověk mohl s Cronem říct.. tak je to dobře? Stačí na to lidský život? Nebo jako není jeden den.. jen úsvit vykvete z temnoty a zraje večerem, který zas seje hvězy.. není ani jeden člověk? A pokud je tomu tak a jen díky nejistotě můžeme růst a tedy nezáleží jestli tvor plyne s proudem, nebo chce uniknout, protože hory tu stojí odedávna a ponorné řeky v nich.. proč je někdy tak těžké se pohnout? Na druhou stranu jsem si vždycky říkal, že dobrá úvaha by měla otázek probouzet a ne vysvětlovat :) T*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru