Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lesík uprostřed polí

20. 06. 2003
2
0
1000
Autor
HERMES

 

Zemědělec Grmela zastavil svůj traktor u této oázy uprostřed polí. Slunce svítilo a hřálo, vzduch voněl a povíval mírný větřík. Zemědělec vstoupil do lesíka, kde byl vzduch o poznání chladnější. Jako by slyšel hrát zvláštní, uším lahodící, nadpozemskou hudbu. Šel dál a mezi stromy uviděl dítě, z něhož vycházela tajemná záře. Dítě mu šlo v ústrety a beze slova mu podalo pecen chleba. Grmela ucítil najednou čerstvý chléb, produkt to zdejších polí. Když vzhlédl, dítě zde již nebylo. Grmela se usadil na bobek, položil do hebké, sametové trávy vonící pecen chleba a otevřel si pivo, které si sebou přinesl. Napil se piva a ukousl si kus chleba. Bylo mu dobře, a proto na chvíli zavřel oči. Znovu uslyšel tu zvláštní hudbu. Vstal a šel za ní. Dorazil na malou, sluncem ozářenou mýtinku, kde mezi ostružiním a napůl vsedě a napůl vleže hrál tulák na syrinx. Tulák měl na sobě dlouhou pastýřskou halenu, kolem krku věnec květů a vedle něj na hebké sametové trávě leželo žebradlo. Když si povšimnul Grmely, přerušil na okamžik svou hru a pravil: „Zbavím každého bolesti zubů jeho“. Grmela si povšimnul starého asketického muže s dlouhými vousy, hrajícího na šalmaj, jak sedí na velkém, mechem pokrytém balvanu, oděn pouze v bederní roušce lemované zlatými nitěmi. Grmelovi se muže zželelo, a proto mu nabídl kus chleba a hlt piva. Ten pivo a chléb přijal. Obojí po dotyku tohoto muže zmizelo a ten pokračoval v kouzelné hře na šalmaj. Grmela vzhlédl a uviděl na protějším stromě, sedět ve větvích trpaslíka, který ovšem na nic nehrál, ale držel v ruce lovecký tesák a co chvíli s ním řezal do kůry stromu. Byl oblečen do kožené vesty, pruhovaných kalhot a kolem krku se mu houpal na stříbrném řetězu velký zlatý medailon. Jeho malé, ale svalnaté paže byly celé modře potetované a to prapodivnými ornamenty. Trpaslík svýma uhrančivýma očima pohlédl na Grmelu pozdvihl tesák do výše krku, naznačil pohyb a křečovitě se zasmál. Grmela pozoroval jak trpaslík zručně loupe kůru ze stromu. Náhle po něm trpaslík kůru hodil. Grmela kůru zvedl a nevěřil svým očím. Měla tvar oktagonu  a bylo na ní červeným inkoustem a krásným písmem něco napsáno latinsky. „Já přece neumím latinsky“, pomyslel si Grmela a pohodil kůru na zem. Došlo mu, že musí zkontrolovat traktor, a proto vyrazil zpět. Když dorazil ke svému traktoru, otřásla jím příšerná bolest zubů, která jej zkroutila až se mu podlomily nohy. Vzpomněl si na tulákova slova a spěchal za ním na tajemnou mýtinku. K jeho údivu zde žádný tulák nebyl a na místě mechem pokrytého balvanu, zde stál majestátní kamenný chrám postavený v klasickém stylu s dórskými sloupy. Těžká, mědí pobitá vrata chrámu byla zamčená a měla již zelenkavý nádech. Jakoby bylo slyšet trpaslíkův zlý smích. Obloha se zatáhla a celá potemněla. Grmela se vrátil ke svému traktoru a pokračoval v práci. Ještě toho dne, před půlnocí, Grmela zemřel.


Sirius
28. 07. 2003
Dát tip
Je to pro mě nějak neuchopitelné...

Pompejus
24. 06. 2003
Dát tip
Co tím chtěl básník říci? Něco víc, kromě té původní autorské tvorby a jejich rizik? BTW: Ukaž mi tvé licenční oprávnění, když tu s ním furt machruješ.

HERMES
22. 06. 2003
Dát tip
Wopi: volba slov je autorská licence a charakterizuje autora. Mimochodem, z tvé strany to není žádná kritika, protože zde pranýřuješ pouze nepodstatné formální ,,nedostatky". Zkus napsat více než jen jednu větu a zhodnotit obsah, ne formu.

Wopi
22. 06. 2003
Dát tip
Obsah a forma spolu tvoří celek. Sebelepší obsah se slabou formou je degradován. Pokud se této povídky týká, doteky mystična jsou sice na samém kraji čtenářské únosnosti, ale vcelku ještě únosné. Děj mi přijde trochu zmatený jako sám Grmela, který stále pobíhá sem tam, od traktoru a zase zpět. Zakončení je docela pěkné. Jistá nedotaženost motivů a jazyk to zbytečně srážejí o úroveň níž - dalo se z toho vytřískat určitě víc... Myslím, že to chtělo věnovat více času.

Wopi
22. 06. 2003
Dát tip
S povídkou je to podobné, jako s tím, co jsem teď napsal. Kdybych to po sobě ještě editoval, nenechal bych tam tu hloupost "únosnosti" - "únosné". Každý neumí naťukat z voleje smyslupné věty. Aspoň já holt ne.

Wopi
21. 06. 2003
Dát tip
No, tentokrát je to opravdu povídka. Ovšem volba slov je opět slabinou.

Humble
21. 06. 2003
Dát tip
Nevím, nějak mě to neoslovilo, snad příště :o)

Inzulinka
20. 06. 2003
Dát tip
Nějak jsem nepochopila, co tím chce básník říci :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru