Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Houpání

24. 06. 2003

1385

Autor

des_te_meer

Můj vůbec první rýmovaný pokus.. anebo možná taky jen taková říkanka.

Houpy hou, houpy hou,

kam jít, kde nás nenajdou.

Tiše dýchá ze své skrýše,

nikdy už Ti nenapíše,

včera byla, dnes už není,

marně vzývat světlo denní.

Z očí nožem perly sbírá

naděje, co neumírá

velmi slabá včera byla

ohněm zkoušená.

Houpy hou, houpy hou,

kam jít, kde nás nenajdou.

Spíš než mluví už jen sípá,

kdysi zdravá jako řípa,

sama proti sobě bije,

života už neupije.

Oční důlky - jámy prázdné,

světlo očí rychle hasne,

deštěm smáčené.

Houpy hou, houpy hou,

kam jít, kde nás nenajdou.

Houpy hou, houpy hou,

kam jít, kde nás nenajdou.

Houpy hou, houpy hou,

kam jít, kde nás nenajdou.

Houpy hou, houpy hou,

kam jít, kde nás nenajdou.

~ ~ ~

johanne

23. 03. 2004

Dát tip

občas to skřípe, ale stejně v tom bublá obrovská síla :o... a ten refrén... je to úžasný

Semeno

24. 09. 2003

Dát tip

Jasánoš, a stejně můžeš!

ja nemuzu vsechno, to urcite ne:) tohle byl jenom takovy pokus o rymovani, protoze kdyz jsem to psala, tak tam byly nekde rymy a nekde ne, takze jsem se to pokusila zrymovat cele. je to spis takova takova rikanka, ktera se rika zlobivym detem tichym tahlym hlasem kdyz zlobi pred spanim, neco jako povidacky o polednici, ale navecer, alespon takhle jsem si to sepisovala ja:)

Semeno

11. 09. 2003

Dát tip

Hmm, no, jasně, některý rýmy ne, ačkoli, ty už vlastně můžeš všechno, seš v takovym zvláštnim, skoro soukromym stádiu, a můžeš prostě. To je krásný. Téma,..?? Jak je to možný, ve svý podstatě, žádnej veleobjev, ..ale je to jako jít zčistajasna dešťovým březovým hájkem, za duhy a slunce. Taky žádnej objev, a můžeš volat Jéé tady je to zajímavé!! :o))

Krel

29. 06. 2003

Dát tip

houpy hou:-))

Bakchus

24. 06. 2003

Dát tip

Najdou si nás roztoužené milence v lesním tichu-v hájence na samotě dřímající pár. V remízkách je setřeseme na louce se povedeme za ruce. Ve skalách obrousí se naše rty. A za úsvitu procitneme na vrcholu štítu. Houpy hou, kráčíme roklinou i skalinou dál a výš kde nás nenajdou. t*

nin

24. 06. 2003

Dát tip

má to pěknej rytmus a vůbec :) *

guy

24. 06. 2003

Dát tip

Celkově fajn, to pojetí plně v souladu s obsahem, graficky moc hezky vychytaný závěr ***

Dash_707

24. 06. 2003

Dát tip

:))**

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Houpání

Autor

Sdílení