Matka

„Mami,mohl by se mnou přijet můj přítel? Chtěla bys ho poznat?“

Položila jsem telefon, rozhovor byl beztak dávno u konce, vstala jsem a odešla do kuchyně. Vyndala jsem pánev, nakrájela anglickou a cibuli a hodila jsem to všecko na ní. Nesnášela jsem se. Jakmile se objevil problém, musela jsem ho zajíst. A že těch problémů bylo. Psycholožka mi to vysvětlila, když je žaludek plnej, organismus věnuje energii zpracování potravy a už se nevěnuje přemýšlení. To se mi líbilo. Řikala ještě spoustu dalších věcí, ale ty už nebyly tak hezký a tak jsem je zapomněla. Beztak jsem se tomu přestala věnovat už dávno. Dávno před tim, než se mi konečně podařilo otěhotnět. Krucinál, že mě to ale stálo sil! Jen kvůli tomu, že jsem tak moc chtěla dítě jsem setrvávala v hnusným manželství. A když jsem se konečně smířila s tim, že děti mít nebudu a rozvedla jsem se, otěhotněla jsem. Nevim, s kym a je mi to fuk. Vždycky mi to bylo fuk. Už jsem nechtěla žít s chlapem. Dokonce mi bylo i jedno, že moje miminko nebude mít tatínka. Nakonec, takovejch je! A třeba se někdo později najde. Občas se našel někdo na sex, dokud mě to ještě bavilo. Koupil dítěti nějakou úplně blbou hračku, udělal ťuťuťu a pak už jsem ho zajímala jen já. No, asi jsem taky potřebovala, abych někoho zajímala. Později jsem si je přestala vodit domu, nebylo to vhodný. A ještě později mě to omrzelo. Zestárla jsem a zrosolovatěla. Taky mi vytrhli pár zubů… Přesto si těch pár avantýr pořád vyčítám.  Rozklepla jsem do hrníčku tři vejce a hodila je na pánev. Zamíchala jsem je a přihodila trošku bazalky a dobromysl. Pak lžičku hořčice a kečupu. Ukrojila jsem si chleba a odnesla to všecko ke stolu. Těšila jsem se na ten kousek žvance, ale na problémy jsem myslela pořád. Neměla jsem to dělat. Měla jsem se na ten sex vykašlat. A už vůbec jsem se měla vykašlat na ty dva tenkrát na školení. Chtěla jsem bejt při tom, když spolu píchaj dva chlapi. Vždycky jsem si to představovala a snila jsem o tom a tak když se naskytla příležitost…. A fakt je, že to byl vůbec nejsilnější sexuální zážitek mýho života. Co když proto je muj syn teplej? Třeba není pravda, že to rodiče neovlivňujou. Třeba jsem já divná a tak se nemůžu divit! Myslela jsem si to už dávno. Možná jsem to věděla ještě dřív, než on. A strašně jsem chtěla vnoučata. Tak moc, že i když jsem věděla, doufala jsem, že on na to nebude chtít přijít, že si najde holku a ožení se a bude žít ten normální, posranej život, kterej žijou všichni, třeba by měl kliku a našel by nějakou fakt fajn holku, třeba by moh bejt i šťastnej, doopravdy šťastnej, protože jak bude šťastnej, když bude žít tak…..jinak? Položila jsem lžíci s vajíčkem zase zpátky na pánev. Koukala jsem na flek na zdi a před očima se mi rozjel film. Byl tak sladkej, muj syn! Bylo to to nejkrásnější miminko na světě! A pak, když začal chodit. A pak, když šel do školy. A pak a pak a pak….. Milovala jsem ho tou největší láskou, dala jsem mu všecko, co jsem mohla. A někdy jsem mu něco nedala, jen tak, z výchovných důvodů, ale bylo to těžký mu něco nedat. Bála jsem se o něj, aby se mu něco nestalo, ale zároveň jsem se těšila, že si rozbije koleno a přiběhne se řevem a skočí mi okolo krku. Protože se už nechtěl mazlit, protože už byl velkej. A zejtra přijede, muj velkej syn a přiveze mi představit chlapa, se kterým žije, kterýho miluje, se kterým……spí… Panebože, je to tak…obscénní! Jak se na ně budu koukat, abych na to nemusela myslet? Nenávidim toho chlapa už teď. Dojedla jsem vejce, odnesla pánev do dřezu a ze skříňky vyndala čokoládu. Tohle je fakt velkej problém.