Zeď a dveře na pokraji Měsíce

Řekl ti někdy někdo,
zdi jsou mrtvé.
Vytvářejí plynulost
a i kdyby snové světy,
své vlasy v ústech
líně se válí sem a tam.
štiplavě voní
pryskyřicí
a řadou vyhaslých komet.

Zdi za vodou
tam za kulminací hvězd
(posledních zbytků mnichů)
vrhnou tě mezi nejasné ploty
ex - existence.
Dveře zůstávají zamčené
jenom jakoby na oko přivřené
snaž se přizbůsobit
nesmát se.

/udělal na vlasu tři uzly
snažil se tvorům uříznout
chapadla//křídla//
zafoukal vítr a
byl dál/

Opravdická - opravdická -
neumění
nevřelost
a neopilost.
Opravdická myšlenka
není od boha.
Opravdická myšlenka
::::Musí prostoupit celým tělem,
zatřást tebou
nepokrytým nadšením,
popohnat a rozsvítit oheň
který utopí vše pro tu chvíli
nepodstatné,
nezajímavé, co nelze rozvinout v opravdovost
náznakovost -
snad i praktičnost.:::::

Ne nepil jsem
ani nesnažím se o to
i když možna rád bych.
A toto?
toto není myšlenka.
Postrádá tvořivost jednoduchosti
s jakou vyplyne na svět,
něco - něco jako

...všechno to jsou jenom lidé,
všichni jsme jen lidé.
Nebo prach.
No jistě!
S vědomím, sednout si ohromen na prdel.