Brácha

Byl to jednoznačně krásnej kluk. Nemohla jsem k němu cejtit sympatie, nesnášela jsem hezounky. Jeho modrý oči, černý vlasy a křídla, na který byl tak pyšnej ho předurčovaly k tomu, aby byl muj nepřítel. A jak se smál! Naskakovala mi z jeho smíchu husí kůže. Byla jsem děsně nadšená, když ho ke mně jednou někdo dotáh na mejdan. A znáte to, zrovna, jako naschvál jsem skončila s nim v posteli. Teda spali jsme, žádnej sex! A ráno jsme se probudili, všichni odešli někam na pivo a mně se nechtělo a jemu taky ne…najednou jsme byli sami v bytě. Leželi jsme na kanapi, zmožený a měli jsme zapnutou televizi a něco mezi náma viselo. To něco se mi nelíbilo, fakt jsem nesnášela tyhle krasavečky, co jim holky lezou samy do postele, takže proč by si jich měli vážit. Když vzal moji ruku a položil si ji na poklopec, šáhla jsem si, abych věděla, čeho se vzápětí vzdám. A pak jsem řekla něco, co většinou fakt fungovalo: „Hele, já myslim, že to není dobrej nápad. Seš fajn kluk a já chci bejt tvoje kámoška a když se spolu vyspíme, tak to bude v prdeli.“ Asi ho to překvapilo, asi na to opravdu nebyl zvyklej. Od tý doby se ode mě nehnul. Nesváděl mě. Pasoval mě na svou ségru. Bylo to fajn, nikdy jsem neměla bráchu, ani mi nevadilo, že od tý doby jsem spala výhradně s nim v jedný posteli a to bez ohledu na to, jestli byla někde nějaká volná, nebo ne. Ani mi nevadilo, že ke mně vlastně žádnýho chlapa nepustil. Nastěhoval se ke mně v podstatě. Vyhnal všechny vyžírky z mýho bytu. Byl to muj ochránce. Pučil si auto, prachy a jeli jsme nakupovat. Nakoupili jsme jídlo (u mě do tý doby věc nevídaná), záclony, stůl, prostě spoustu neužitečnejch věcí, který patřej ke slušnýmu životu. V tý době jsem už nemakala, nějak se mně komunisti zhnusili a mně se podařilo odejít ze zaměstnání bez razítka, takže jsem se nemusela bát, že mě zavřou za příživu. Odpoledne jsem na bráchu čekávala u nás ve vinárně. Přišel, holky se za nim od všech stolů hladově otáčely a on šel rovnou cestou ke mně a hodně nahlas řikal: „Sem du ségra, jen kvůli tobě!“ No, musim přiznat, že mi to dělalo hodně dobře. V tu dobu chodil s jednou slušnou dívkou, měl ji moc rád "ona je, ségra, úplně jiná, než my" a ona špatně nesla, že se tak málo viděj. No a tak se po nějakým čase zase začal věnovat jí. Neměla mě ráda, takže nepřicházelo v úvahu, že by přišli oba. Brácha si pro mě vyšetřoval chvilky. Pak se museli vzít, čekali mímo. Na svatbu jsem nešla, jen jsem bráchovi zamávala z okna. Když se jim narodilo miminko, tak jsem se ale vnutila, to už se nedalo nic dělat. A chodila jsem k nim tak často, že jsem se skamarádila i s ní. Byla to moc fajn holka. Pak přišla revoluce a já odjela do světa a v podstatě jsem dva roky nebyla doma. Když jsem se vrátila, už nebydleli tam, co předtím a tak jsem je ztratila z očí. Na dost let. A pak jsem potkala ji se dvěma dětma. Řekla, že je rozvedená, že brácha se zbláznil, že jak byli všichni okolo něj za komančů jednou nohou v kriminále a on jedinej makal a nekrad, tak teď je v kriminále jednou nohou on. Že teď  žije s nějakou ženskou, která dělá v Tescu u kasy a vráží do něj spoustu prachů. A alimenty neplatí. No, nepátrala jsem po něm. Přešlo zase několik let a já na něj občas myslela. A pak jsem šla na kafe s jednou společnou kamarádkou a ta mi řekla: „Ty bláho, potkala jsem ho minulej tejden, akorát se vrátil z kriminálu! Má oholenou hlavu, je samá kérka, měl tričko s dlouhejma rukávama a vypadal zfetovanej!“ a dala mi jeho telefon. Zavolala jsem mu, sešli jsme se ve městě. Měl oholenou hlavu, byl vyhublej na kost, kdeže byl konec jeho křídlům, opravdu byl samá kérka, ale nebyly to kérky z Uzi, byly to takový ty namatlaný amatérem. A měl tričko s dlouhejma rukávama a byl dost nervózní. Oba jsme brečeli. Drželi jsme se za ruce, hladili jsme se a brečeli jsme. Ptal se, jak žiju, vyprávěla jsem mu, co jsem dělala těch deset let, co jsme se neviděli a přemejšlela jsem o tom, jestli mi taky něco řekne. Řekl. „Jsem na heroinu, ségra.“ No, tušila jsem něco takovýho, nešlo to netušit, ale stejně mě to porazilo. Zeptala jsem se ho, jestli mu můžu nějak pomoct. Řekl: „Hele, na rovinu, vykašli se na mě, zrovna tobě bych nerad ublížil. Vyser se na mě, fakt, ségra, vyser se na mě.“ Zvedl se od stolu a pomalu, nejistě, odcházel. Seděla jsem tam, koukala jsem na něj a přišlo mi, že všecko je marnost. Koukala jsem jak se po něm otáčej pohledy ženskejch v místnosti, už vůbec ne hladový, ale zhnusený. Jen já jsem tam viděla jít vzpřímený, mladý tělo krásnýho kluka, kterej má před sebou celej život. Jen já jsem viděla jeho dlouhý, černý vlasy a křídla na zádech. Myslela jsem na něj, když jsem přišla domu a klohnila manželovi večeři. Myslela jsem na něj, když jsme jeli na výlet. Myslela jsem na něj a přemejšlela, jestli mu nemám zavolat. Nikdy jsem to neudělala. Měla jsem šílenej strach z problémů. Měla jsem šílenej strach, že ze mě bude tahat prachy. Měla jsem šílenej strach, co na to bude řikat muj muž. Měla jsem šílenej strach o sebe. Chtěla jsem mít děti, ne problémy s feťákem. Myslela jsem na to, o co je on lepší, než já. Sám ve sračkách a schopnej nepotopit někoho, na kom mu kdysi záleželo. A já vysmátá, prachatá a bez problémů a neschopná si ten svůj svět nabourat. Předevčírem jsem potkala jeho bejvalou manželku. Řekla mi, že už půl roku je nezvěstnej. A já doufám, že je někde v Americe...