Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

STALO SE V JEDNÉ ULICI

02. 05. 2005
0
0
1821
Autor
fungus2

PRAHA 5 KVĚTEN 1945. ČÁST PRVNÍ

Ulice zkrápěla dešťová přeháňka, ale v nich to vřelo. Michal Kadlec pozorně poslouchal vysílaní rádia a výzvy o pomoc ho nenechaly klidným. Rychle se rozeběhl přes byt do komory. V ní se chvíli přehraboval a pak vytáhl velký lodní kufr. Věci z něho vyházel a poté rozřízl jeho dno. O chvíli později vytáhl zabalenou pistoli a zásobníky.

„Doufám, že mám ještě dobrou mušku,“ řekl si,  když došel do předsíně. Domácí obuv setřásl a obul si boty. Na sebe navlékl delší kabát,  do jehož kapes vsunul zásobníky. Poté odemkl dveře na chodbu a tři patra seběhl tak rychle jako snad nikdy předtím. Na ulici bylo živo. V oknech se objevily vyvěšené vlajky a z dálky se ozývala střelba. Rozhlédl se na obě strany. Jeho pozornost upoutalo nákladní auto,  na které lezlo několik mužů. Hned se k nim rozeběhl.

„Zdravím vás,  pane Kadlec. Tak už to prasklo! Máte nějakou zbraň?“ zeptal se ho soused Karel Lahovec, který v ruce svíral pušku a na hlavě měl helmu.

„Jen pistoli,“ odpověděl.

„Tak jste o něco zvýšil naší palebnou sílu.“

  Náklaďák se rozjel ulicí. Nad střechou kapoty se tyčila červenomodrobílá vlajka. Na nákladní vůz za jízdy naskakovali další lidé. Kadlec stál v zadní části korby a v ruce držel pistoli, přičemž cítil tlukot srdce až ve spáncích. Nákladní auto zahnulo do další ulice. Přes stojící muže se díval tím směrem, kam jedou, když náhle postřehl něco mihnout se od shora dolů vzduchem. O zlomek vteřiny později se ozvala exploze. Při ní vyšlehly ze přední části náklaďáku plameny. Než se vzpamatoval,  byl sražen přes okraj korby na zem. Několik vteřin nechápal,  co se děje. Ze země hleděl na zadní a boční část vozu, který vpředu hořel a nad nímž se tvořil oblak dýmu. Do toho se ozýval bolestný křik. Očima přejel ležící těla mužů. Někteří se pokoušeli vstát. Zrakem spočinul na sousedovi, který bezvládně ležel zakrvácen u předních kol.

„Rychle, kryjte se!“ vykřikl někdo a vzduchem zahvízdala první kulka a poté druhá..

   Převalil se na stranu a levou rukou sáhl po pistoli ležící na dlažbě. Přitom uviděl, jak  do stran utíkají lidé. Třesklo dalších několik výstřelů. Dvě postavy se zhroutily vzápětí na ulici. V zákrytu za zadní části náklaďáku se postavil a rychle přikrčeně proběhl kolem jeho strany k chodníku. Kulka mu zasvištěla kolem hlavy. Jedním skokem se vrhl na chodník a poté do průjezdu.

„Támhle,  nahoře, na střeše jsou dva Němčouři. Jeden hodil ten granát,“ řekl mu starší muž, který se také kryl v průjezdu.

„Parchanti,  zatracený,“ procedil mezi zuby a zpoza rohu zdi se opatrně zadíval tím směrem, kde byla ona střecha. Nikoho na střeše neviděl. Ruka,  ve které svíral pistoli, se mu chvěla. Vzápětí třeskl výstřel. Postřehl obláček dýmu, který se objevil v jednom střešním okénku. Hned se schoval za zeď a přitom spatřil, jak se na opačné straně ulice zhroutila jedna žena.

„Vy svině!“ vyhrkl a trochu se vyklonil zpoza rohu. Namířil pistoli na to okno ve střeše a několikrát stiskl spoušť. Za okamžik vystřílel všechny náboje,  co měl v zásobníku. Vzápětí se do rohu zdi nad ním zaryla kulka a další prolétla kolem průjezdu. Poté v sedě opřen zády o zeď měnil v pistoli zásobník,  zatímco ulicí zněly jednotlivé výstřely. O chvíli později k průjezdu běželi dva strážníci ozbrojeni puškami. První doběhl za hořící náklaďák,  zpoza něhož hned vystřelil. Druhý se přikrčil za kmenem stromu. Opět prásklo několik výstřelů. Strážník za stromem se rychle rozeběhl k nákladnímu automobilu. Ale při dalším výstřelu se chytl za hruď a sesul se na ulici. Kadlec se opět v pokleku vyklonil a třikrát vystřelil. Strážník za nákladním autem též vystřelil a poté několika skoky doběhl do průjezdu, zatímco ulicí se vznášel dým, který se pomalu rozplýval nad mrtvými těly.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru