Jak jsme budovali samostatnost

Od našeho zvláštního zpravodaje

  První pokus o vytvoření samostatné republiky uvnitř jiné republiky skončil naprostým fiaskem. A to přesto že podle prvních prognóz politologů vše nasvědčovalo úspěchu. Původní myšlenka obyvatel obce Soušice, (okres Vlašim, pošta Trhový Štěpánov) založit si samostatný, na České republice nezávislý stát, se začala naplňovat poté, kdy se po volbách do obecních zastupitelstev postavil do čela radnice mladý zemědělec Hromas. Jakožto starosta, v dědině okamžitě vyhlásil stanné právo, aby se poté se svými nejbližšími zabarikádoval v bývalém  obecním kravíně, dnes soukromém objektu. Několik dní se neodvažoval vystrčit ani nos, jen po různu vysílal své nohsledy, aby zjistili veřejné mínění ve vsi. Kupodivu se dění v obci, která čítá kolem šedesáti domů, vyhlášením stanného práva nijak nezměnilo. Hromasovi informátoři dokonce zaznamenali jakési náznaky podpory myšlence osamostatnění se.

Po těchto příznivých zprávách rozhodl se Hromas opustit úkryt a ujmout se starostování.

Od té doby události nabraly rychlý spád.

Dosavadní ústředí v kravíně bylo rozpuštěno v časných ranních hodinách. V poledne již byla zvolena nová, revoluční Rada Obce. Lidé se začali shlukovat před radnicí, aby vyjádřili podporu novému starostovi a především pak samostatnosti obce Soušice. Kolem třetí hodiny odpolední byl z obce vyhnán reportér TV Nova Jan Tuna, který se zde se svým štábem pokoušel natočit další ze svých křiklavých reportáží pro hlavní večerní zpravodajskou relaci. Podle očitých svědků si za své vypovězení  mohl převážně sám, poté, co se v rozhovoru starosty Hromase zeptal, kolik že to má SUŠICE vlastně obyvatel. V okolí starostova domu, kde celý rozhovor probíhal, se v tu chvíli nacházelo asi čtyřicet soušických občanů, kteří na reportérovo zeměpisné pochybení zareagovali zlověstným bučením a syčením. Reportér pak, ve snaze zachránit co se dá, ohlédl se několikrát po na dvoře se procházejících starostových slepicích, aby zjistil, mají-li dostatek krmiva a vody  a nejsou tak týrány jako v jeho nedávné jiné reportáži.

Situace se pak stala naprosto nemonitorovatelnou.

Konečně v 17:00 byl oficiálně rozhlasem po drátě vyhlášen SSS (Svaz Soušických Států). Do sedmi hodin večer přistoupily i nedaleké obce Dolíky a Střechov nad Sázavou, zatím zvažovaly svá pro a proti občané Tichonic a Zdebuzevsi, kde starostové narychlo uspořádali referenda.

Po Soušicích se večerem neslo bučení krav, které dnes znělo o poznání slavnostněji než kdy jindy.

Také ráno se soušičtí probouzeli v dobré náladě, v mnoha rodinách se v debatách u ranní kávy předvídala Svazu veliká budoucnost.

Přesto ještě téhož dne SSS zanikl.

Podle našeho dobře informovaného zdroje z obecní rady se tu sešlo hned několik okolností, díky kterým „přestala být situace nadále zvladatelná."

   Zpětně shrnuto v bodech (také podle dalších zdrojů), vedení Svazu si nad ránem uvědomilo, že obci chybí veterinář, který doposavad do Soušic dojížděl provádět očkování králíků.

„Ten bydlí v Kácově, a nabídku přestěhovat se do Soušic odmítl. Nezávislost Svazu by tak byla nabourána zvenčí, zvláště pokud by řádění mixomatózy bylo letos obzvlášť silné," uvedl nyní již bývalý starosta Hromas v rozhovoru pro ČRo 1 Radiožurnál.

Přesto by se podle něj podařilo celou myšlenku samostatnosti uhájit.

„Bohužel však ze samotného vedení Svazu Soušických Států odstoupilo hned několik lidí najednou. Stalo se tak na protest tomu, že Homera Simpsona dabuje v nových dílech někdo jiný!"