(umírající) Julince

*****

Uf..Smutné ale krásné..

Je mi to tak líto.

Je to jako dluh, který nelze splatit.A přeci, ona je s tebou a chrání tě do té míry, že k fatálním chybám nepřidáš své vlastní.

Jsem rád, žes tu byla... a velmi děkuji.

Stejně jako jiní přede mnou, jsem přišla na návštěvu a jsem moc dojatá. I po těch letech je to jistě pořád silné a pro mě dnes největší zážitek.T*

*

pfffff... nemám slov. Pěkně silné *******t****** To mne až rozhodilo. V dobrém.

Jenom pláč....bohužel také takový je život............

Krásné a dojemné....

Ano, máš pravdu, tady čas nic neznamená... Díky, žes tu byl...

Báseň, která zpřítomňuje skutečnost, boří zdi iluzí a hradby času, Je mimořádná.

*TIP* to je mi moc líto,krásně napsané...

Jsou okamžiky, které nás formují, poznamenávají na celý život. Chvíle bezmoci jsou snad nejtěžší v lidském životě... Jsou pocity, které lidskými slovy lze jen těžko vyjádřit, jenže jiná slova nemáme. Forma pak není vůbec důležitá... */

Hluboký prožitek, bolestný, volá z hlubin a je-li napsán, pocítí člověk smíření.

myslím, že o takovýhle věcech by se mělo mluvit... sice citlivě, s úctou a určitou pokorou, ale přeci... ačkoliv to zní trošku nevhodně, tak se mi tehnhle textík moc líbil! *

děkuji mco...jak za krasnej prociteni po precteni basen tak za pozdravy... vzdalenost je to velika ale zavadejici...

děkuji moc...jak za krasnej prociteni po precteni basen tak za pozdravy... vzdalenost je to velika ale zavadejici...vsechno de kdyz se chce...

zašel sem do tvých starších děl a tot mě úplně položilo. vyrazilo mi to dech a utišilo hlasy problému všedního života. je v tom hrozně moc nádhernýhoa zaároveň (vzhledem k situaci) i lítostnýho citu. člověka to vtáhne do situace a vybízí to k pláči nad ztracenou duší. kéž bych měl taky dar vyjádřit lásku i bolest slovy jako ty....kdyby tu byla vyšší funkce než tip tak ti ji dám. jedno z nejlepších co znám. děkuju za možnost si to přečíst a smekám před tebou...

Já děkuji Tobě... i Ty máš velmi zvláštní dar... protože poděkovat takovým způsobem... to není obvyklé... Jsem velmi rád, že si i po takové době dokáže Julinka najít čtenáře... kteří mi mou bolest věří... I já před Tebou smekám... (mám velkou radost)... Děkuji…

není zač, poslal sem to báseň svojí dívce, která je právě v anglii... téměř mi začala přes ICQ brečet a jediné co řekal je , že k té básní není co dodta...to činím nyní.... ticho a T vyjadřuje oucítění ke kterému ta báseň přímo nutí tím, že zasáhne přeně tam, kde má.... kéž však nemusíš psát nikdy podobné básně...

Ano... to je opravdu krásné přání... Díky... a mnoho pozdravů i té Tvé (natolik "vzdálené") dívce...

Debbi: Já děkuji... za sebe... i za ni... Minehawa: Děkuji... žes tu byla...

...přečetl sis moje dílko... a nechal kritiku. Já se šla podívat kdo že mi to dal tip... A tohle bylo první co jsem od Tebe četla. Pochopila jsem, proč sem většina z nás chodí.... Není to cynické, věř, když Ti za Tvou Julinku poděkuju... A dám tip, ano?

Ano... děkuji... jsi milá (a souhlasím s Tebou ...)

Chtela sem mlcet, ale je mi na plakani - musim - umis vystihnout a popsat sve emoce... * Verim tomu ze ted je stastna a vsechno co kdy chtela po cem touzila se ji plni! Musi to tak byt!

Mala_Princezna: Jsi milá... děkuji... (věřím tomu co říkáš...)

Procházím Tvá dílka, čtu znovu Julinku, po prvním přečtení jsem se nezmohla na více slov než jen "moc smutné a dojemné", ale ono je toho daleko více, mnozí to tu moc pěkně napsali, ale mě zaujala obzvláště slova forget_me_not, že "jestli byla v těžkých chvílích i ve Tvé přítomnosti, byla jistě šťastná a je... žije totiž dál ve Tvém srdci" (také si myslím, že to tak je) a ještě přidala moc krásný obrázek nemocného děvčátka se smutnýma očima....

avi

Ty oči...! A tolik krásná slova... děkuji... Máte pravdu... nezapomenu na ni nikdy...

synáčku...byl jsi tam u mě před chvilkou a chci jen, abys věděl, že neumím svou bolest vypsat tak jemně a něžně jako Ty...dnes mám já svůj bolavej den a křičím a zlobím se, vztekám....bolím samu sebe a bolela bych i tátu...

Nejak jsem myslela,ze se tu uklidnim,ale zase je mi do place.V srpnu na patek 13 mi zemrel nekdo no....A ty pocity,tise chapu!Diky princezna

Je mi moc líto toho... co Tě potkalo... Uklidnit se můžeš jedině tehdy, pokud něco takového přijmeš bezvýhradně... Nebojuj... neptej se proč... prostě tu skutečnost (pokorně) přijmi... potom teprve se dostaví uklidnění... (a děkuji, žes tu byla...)

nevím, co dodat...t

Je to tak krásné a smutné, že mi nezbylo nic jiného naž na chvilku zavřít oči abych se nerozbrečela...ale děkuji za napsání této básně a jejího citlivého pojetí... *

o-la-la.. smutenka.. nejvetsi na svete... *

Dojemné, hrdlo svírající, bolavé. Jsou stovky dětí, která umírají, smutnější je to, že mnohé z nich zabíjí lidská bezohlednost, necitelnost, zloba, závist... a jak se vůbec všechny ty špatné lidské vlastnosti podepisující se na bezbraných jmenují. Každý z nás by měl mít před očima nějakou Julinku, možná bychom byli malinko jiní, lepší. Tip

tady se nedá již nic psát, vše vyřčeno.....slzičky stékají, cítím bolest.... tichá vzpomínka letí k ní k těm krásným dětským očím... tichý, smutný.... t!!!!!

přijdou mi tolik pravdivé a tolik bolestivé, tolik krásné, že se sem ani snad nehodi ,ale já jsem ráda že tu jsou :)tip

I tohle je život, a papír to unese, když my už nemůžeme... TIP!

Zapomněla jsem poslat tip...

Co dodat?... jen tip a ticho ...

...někdy je třeba tu bolest vykřičet ze svého těla, méně pak bolí...a nebo se o ni podělit s ostatními...určitě je Ti teď už lépe...jsme tu přece s Tebou...*T ...je pravda, že některé vzpomínky se nikdy neztratí, někdy nám to je až nepříjemné...stále se vracejí a bodají do stejné rány, která se nemůže nikdy zahojit...

Neviem, čo to so mnou je...Zase som sa rozplakal nad Tvojou básňou...Toto je epitaf, uctenie, pokora, pohľad k smrti...Prekrásna a silne emotívna báseň...Dávam do mojich NAJ.........Hermann tipppp

mlčím (někde tam malinká, v koutku)*

Tak tam někde jsme se setkali. Ta jmená nit, co prochází tvými dílky, je krásná, čaruje a není téměř vidět. Zase se vrátím a děkuji ti, že jsi mi dneska prosvítil už tak sluneční den. Každý den má anděla.

Andílek rozzářil oblohu Nesmutněte tam dole já jinak létat nemohu svázaná vaším bolem Nastavte ke slunci slzy mávnutím křídel je osuším s každičkou hvězdou na nebi smíchem vás ze smutku vyruším Za každou vzpomínku za každý úsměv za ní pohladím maminku za každé tvoje pousmání posílám pusu tatínku *

Všem Vám moc a moc děkuji...za sebe...i za ni...

Moc smutne, dojemne. Dostava tip

...v bláznovství tichém všechny cesty jsou liché tady na zemi mezi pár anděli, co dechem nás občas jen hladí... (...a my tu počkáme než začnou šeptat...) je mi to moc líto*

Beze slov... T*

Nedovoluju si mít jakýkoli komentář...Slova díla, které bylo napsáno, jsou dostatečně promlouvající...*

To, co jsem napsal není pravda. Uvědomil jsem si totiž, že ten pocit mám teprve od té doby, co jsem to napsal a dal k dispozici vám. Je to kvůli vám všem…a ne mým věkem. A také to již méně bolí… Za to (všechno) děkuji…

Víš, nevím, jestli ti to někdy někdo řekl, ale jako člověk jsi bezvadnej...

můj bože... ten konec úplně drtí...bezcennost, očekávání. Konec a pro nic za nic...:( určitě tip

Všem vám moc a moc děkuji. Za sebe...i za ni. Naposled jsem ji viděl, když si ji tehdy (s velkým plyšovým medvědem) odvážela maminka domů po operaci, která však vůbec nemohla řešit její základní onemocnění, pouze měla ulehčit její přesmutný úděl ... Čím starší jsem, tím víc začínám věřit tomu, že se třeba stal zázrak...a ona nezemřela…a měla dokonce i děti, které pak toho plyšového medvěda úplně zdemolovaly…

(nemám slov) *t

Těžko se rozhodnout, jestli se o smrti psát má nebo ne. Jen ji tak tiše nechat...si brát??? I já to dělám. Píšu o ní snad proto, že je tak krutě nezastavitelná. Je to nádherné dílo, úplně mnou otřásá ten pocit, který tak strašně moc mám. Máš můj obdiv. Obrovskou, procítěnou poklonu.

neviem, mna neoslovuje formalne dokonala basen, ktora je hlavne formalne dokonala. No slova, pri ktorych citim nieco podobne ako pisatel, alebo ked prezijem nieco take ako mohol ten, ako ten, o ktorom sa pise, to ja osobne povazujem skor za skutocne umenie. Triedenie je nedolezite /pre mna/. Tieto slova boli presne take, ze sa nieco vo mne pohlo. Jasne, ze TIP!!! a poucena Tvojim prikladom, aj dakujem za to, ze nieco tak silne oslovilo. ozaj, a hovorit podla mna treba aj o tych veciach, ktore nami hybu / alebo prave o nich.

* :-(

jemne a boli to...

Smrt není nic zlého. Je jako život, jako radost, jako všechno co tvoří naše bytí. Dávám tip především proto, že o smrti píšete.

Smrt není nic zlého. Je jako život, jako radost, jako všechno co tvoří naše bytí. Dávám tip především proto, že o smrti píšete.

Myslím, že text (těžko hovořit o básni) spíš umenšuje než pozdvihuje... a mně je nějak potřeba se ptát, nebylo by na tomto místě lepší, citlivější, uctivější a vlastně i poctivější... mlčet?

Miroslawe: mlč prosímtě... synáčku - je to silné - dojímavé - a je dobře že jsi to napsal... TIP

Miroslawe, plně Vás chápu, ale já (vážně) nevím… I já mám nyní potřebu se ptát: vůči komu citlivější, uctivější a vlastně i poctivější…vůči té dávno mrtvé holčičce…nebo vůči smrti jako takové…nebo vůči těm, kteří se mohou pohoršit…? Je to už strašně dávno…a byla (a jak vidíte, tak neustále je) se mnou všude…byla se všemi mými pacienty…u všech lůžek u kterých jsem kdy stál…u všech mých úspěchů i neúspěchů…. Já vím, že to není báseň a kdyby byl jiný děj, tak bych to dal (pochopitelně) mezi blbůstky, ale v tomto případě přeci jen jaksi nemohu…nezlobte se. Možná jsem měl napsat něco na vysvětlenou a tak se pokusím to nyní napravit: Není to báseň a není to ani cokoli jiného, co by se mělo literárně hodnotit. Je to pouze jen bolest, kterou již nemohu unést a je to i prosba o tichou vzpomínku na děvčátko, které lékařská věda neuměla vyléčit…a neuměla by to ani dnes…

Já nemůžu dodat nic jiného, než jen to, že se mi to moc líbí, protože to působí upřímně. A hlavně upřímná a "nefintěná" díla mají to největší kouzlo, takže TIP.

Tak po tom co jsem si teď přečetl, se musím opakovat: DOBŘE že jsi (jste) to napsal!

Tome, děkuji! Předběhl jste i moje vysvětlení…o to víc si Vaší reakce vážím. Dost možná – kdybych četl Vaši reakci dříve, nežli jsem začal odpovídat Miroslawovi, že bych žádné vysvětlení ani nedával. Je to otázka toho, jak dovedeme věci přijímat…jak dalece se dovedeme „otevřít“. Stará lidová moudrost praví, že naše slova přesně do takové hloubky srdce mohou proniknout, z jaké vycházejí. Dal jste mi, Tome, jistotu, že ona moudrost nelže…

Torolfito, i Vám děkuji...Vaše slova jsou velmi moudrá...

Právě proto, že je text zařazen jako literární dílo, umělecké ztvárnění... které se dá a vlastně snad i má hodnotit... k němu musím tak přistupovat... nemohu vědět, co jsi tím sledoval, když mne svými způsoby mateš... a netřeba dávat do Blbůstek, jsou i jiné kategorie jako třeba MIMO, Ostatní nebo Indispozice. Ale odhlédněme od toho... i tak jak jsi to zřejmě myslel, si myslím, že slova, která jsi zvolil jsou taková, že bych si jejich veřejnou publikaci rozmyslel... ovšem vědět, že jsi to nemyslel jako poetický pokus, přirozeně bych držel pusu.