návraty

Před mnoha dny jsem se rozhodl ukázkově odejít z Písmáka. Většina jistě tuší proč. Ano, bylo to kvůli Lyrykovi a jeho špatný stolici.

Tenkrát jsem odešel spolu s JRR, a doufal jsem, že když vedle mě půjde i redaktor, že se v Lyrykově kadibudce něco změní. Měl jsem nálady Cobainova dopisu; vlastně dost lidí se na začátku ptalo, co se to vůbec stalo, a začalo-li se o to blíže zajímat (muselo, prototože Písmák byl jejich život, byl tím exotickým ideálním světem), nedostávalo se jim slov po zjištění pravd a odhalení převážně Lyrykových lží.

Dnes už si snad nikdo nevzpomene, ale v podstatě to pokračuje, ačkoliv párkrát Lyryk stáhnul kalhoty a sliboval, že si jde vyměnit spodky. Už nemůže jen tak rychle vymazat jednoho z uznávaných (Jako kdyby na Zlatym slavíku prohlásili, že Karel Gott si nikdy žádnou cenu neměl zasloužit, že vlastně zpívá přihlouplý písničky. Je jedno, souhlasíte-li s tím, ale udělat je to blbost, sviňárna a sebevražda.), protože by ho to stálo hodně, jistě hodně.

Chci, abyste si vzpomněli, že z Lyrykovy kadibudky se stala bouda, a dostane-li rapl, bude plná sraček.

Tak proč jsem se vrátil?

Protože víc kritiků, spisovatel potřebuje víc kritiků...

Protože už nechci bejt odškrtnutej na Seznamu nepřátel tím způsobem, nepřinášejícím Lyrykovi nevraživiost a útok jiných.

Protože se chci bavit tím, jak se teď nemůže nijak jinak vyjadřovat, než se omlouvat...

Tak to je vše, šťastnou volbu!

Pavel Hloušek z Navi