Kdo je Květoň Zahájský? Kurt Vonnegut jr. v knize Snídaně šampionů píše: "Je mi z ní šoufl, ale mně je šoufl nad každou mou knížkou. Můj přítel Knox Burger kdysi o nějaké těžkopádné knize řekl, že se čtě, jako by ji napsal Květoň Zahájský. A právě tím si připadám, když píšu to, co jsem zřejmě naprogramován psát. Myslím, že se snažím vyčistit si hlavu od všeho harampádí, které se tam naschránilo." Tolik na vysvětlenou k mému očividně nepůvodnímu pseudonymu. V této souvislosti jste jistě pochopili, že nejsem žádným mimořádně potentním psavcem. Jenom zde vyprazdňuji šuplík od harampádí, které mi v něm zanechal Květoň Zahájský mladší. Všechna tato dílka totiž, vznikla v rozmezí mých osmnácti až dvaadvaceti let. Zachovala se náhodou, neboť, jsa sklerotikem již v útlém mládí, zapisoval jsem si vše na útržky papírků, hospodské účtenky a ruby jídelních lístků. Také do školních sešitů. Matematické vzorce se často roztodivně proplétaly fragmenty mých básní. Poté co jsem opožděně dospěl, uvědomil jsem si, že bez talentu se spisovatelem ani básníkem nestanu. Stal jsem se hudebníkem. V tomto oboru absence talentu není tak znatelná. Současné hvězdy populární hudby jsou toho důkazem. Hudba se mi dosud nezprotivila, neboť se jí naštěstí živit nemusím. To bych musel daleko více hrát, nebo daleko méně jíst. Jsem rád, že ve správný čas nalezl jsem správné místo, kde mohou mé literární experimenty v klidu žít svým vlastním životem . V důstojné a velmi příjemné společnosti. Já, oplátkou za poskytnutý azyl slibuji, že zpřísním autocenzuru. I když, přiznejme si otevřeně, ať už napíšete sebevětší krávovinu, vždycky se najde někdo, kdo vám zatleská. S veškerou úctou Květoň Zahájský - chrlič krávovin.

Květoň Zahájský mladší - pozůstalost

Díla ve sbírce