Teď když...

Teď když Teď, když . mraky se nebem ženou poháněny silou vyhaslých očí v krvi se každé ránou koupou Teď, když. listí stromů tiše šumí do prázdna těla a samoty duše Teď, když ptáci ztichli v očekávání noci možná navždy tichem si rty uzamknu Teď, když zastavil se někde čas pohnout nemůžu ani dnem ani snem mlhavým a chladným Teď, když psi rvou se o stejnou kost nechutně oslintanou a páchnoucí Teď, když vítr vlasy pohazuje sem a tam mám chuť na to abych zjistil co se stane teď, když… . dotknu se prsty povrchu tvého těla.