Písmák Poprvé v mém životě On
Když se usmívá, tisíc dveří se otevírá všem skrytým volbám.
V jeho očích tisíc oken dokořán se rozevírá všem mým možnostem a slyším všechny hlasy světa.
V jeho chůzi směry jsou dány a znenadání vím, kam můj život chce, abych šel celým svým bytím.
Jeho dotek zastavuje ten spěch, co řinčí pod mou kůží, svět se neotáčí, vše se stává jedním.
Snítko okamžiku
Předtím:Měl-li bych zvážit slzu vprostřed dlaně,rozplakal bych se nad její tíhou. Symbol hořkosti smrtonosně slanédoprovázel mě a sušil proudící mou žilou.
V kruhu duševních nedomrlců útočil jsem svou hořkostía otravoval jejich nudu exktraktem zlosti přímo od kostí.
Jak skvěle mi bylo, v kruhu svých nicotností.
Úspěch
Znáš to.
Přičichneš-li si, na patře sladce ulpívá,
Sice těžká jeho vůně, přec je tak líbivá.
Důvěrně znáš ho, tak jako já,
Rozvhnutí dne k vyvrhnutí dme
Chci tolik věcí, tolik moc
Potřebuju víc dne, plnější noc.
Víc rychlosti v řeči, miň zbytečností.
Dát činům, chtíčům formu,svět zbavitnetečnosti.
Miluju chlapy!
Přitažlivost těla silnější je zemské. Kde by láska žila, když nebude mít ženské.
V proměnách jediné se nezmění
AČ CIZÍM JMÉNŮM, STEJNÝ ADRESÁT.
MNOHA OBLÁZKŮM NA CESTĚ STEJNÝ CÍL.
SILOU ÚSMĚVŮ PRO MNOHÉ, JEDINÝ MŮJ TOBĚ DÁT.
ZMĚNA POČASÍ, KONEC OBDOBÍM, DOSTAL JSEM SVŮJ DÍL.
Spolu víc než svět jsme byli.
Sedm dnů Bůh svět tvořil.
Náš vjednom doteku se vynořil.
Bůh za den svět utopil a zničil.
A proč nám na konec jedenživot nestačil
Slýchávám boží hlas...
Těsně před usnutím, méně než bdělý
jsem stržen, jsem vláčen, jsem obejmut.
Déšť kolíbá, Sen spícím nabízí své jmelí.
Ticho je ve zdech. je v dechu.
Spad
Jsem spadem města,
rozevlátý v říši prachu.
Jsem odrolenou částí těsta,
kapka potu nejhlubšího strachu.