Od jiných autorů (3)

Pomalu, neviditelně, zákeřně se nám začínají věci
rozpadat pod rukama. Otevřeme knihu a na všechny strany se rozbíhají plaví štírkové, ale jejich
dílo je už dokonáno:
listy s snášejí na zem, jako by je vzal vítr, a nikdo už neseřadí příběh tak, aby dal smysl. Zmačkneme péro tajné zásuvky s dopisy, které jsme psali s vášní před půl stoletím, a místo krve a slz jen popel a popel. Najdeme ve skříni jelenicovou rukavičku, zástavu dávného slibu, ale když si ji znovu zkusíme, sevřou nám ruku suché švy a jizvy, strhané žiloví listu, který padl předloni a nebyl pochován.

10. 10. 2000
0
0
732
Indispozice

Od jiných autorů (4)

Nejhorší je toto: člověk si myslí, že je jakousi bezpečnou nádrží času, že všechno, co v něm bylo, v něm zůstane, celý svět. A potom s přibývajícími dny a roky postupně a neúprosně vychází najevo stále zřetelněji, pokud si to ovšem připustí, že byl spíš sítem, kterým všechno protéká bez návratu. Co zůstává, co se zachytilo, jsou
drobky, smetí, zbytečnosti, a hlavně asi sražené kousky krve, hořkostí, skutečných i pomyslných křivd, spáchaných, utrpěných, žárlivostí, závistí, nenávistí. A lásek: pokud se také nezměnily v chuchvalce uschlé krve, nezbývají z nich nakonec ani pouhý jména.

10. 10. 2000
0
0
579
Indispozice

Od jiných autorů (5)

Píši ti dopis započatý
kterési dávné noci mé
dopis hořícím písmem psaný
tobě mně do krve

10. 10. 2000
0
0
747
Indispozice

od jiných autorů

Každý den aspoň jednu
řádku na důkaz, že ještě jsem. Třebas jen list,
který zvednu, když padl
na mokrou zem. Každý den alespoň

05. 10. 2000
0
0
1107
Indispozice

od jiných autorů (2)

Sedíš nad horkou černou kávou, o kterou ses
spálil, před tebou hora práce a dlouhá noc, kterou proklímáš nad psacím strojem a cizím, nesrozumitelným textem, do něhož se znovu a znovu marně snažíš proniknout.
A víš, že tě nevysvobodí žádné ruce, které by tě stáhly do měkké, bílé, nekonečné postele. Víš, že tě nic nevysvobodí, že hodiny budou ubíhat ve tmě, kterou tušíš za oknem, že vlaky budou ujíždět přes přejezd, a který si vzpomeneš,
kdykoli zaslechneš jejich pískání, a je jich za noc několik a všechny táhle zanikají v zářezu trati pod kopcem. Nic tě nevysvobodí než ty kalné lampy rána, když se za oknem bázlivě rozbřeskne a ty vytáhneš roletu a otevřeš půlku okna, aby ses nadechl trochu vzduchu, trochu volnosti, kterou ranní vzduch klamně slibuje.

05. 10. 2000
0
0
599
Indispozice
Nahoru