Světlo a temnota

Přišla tma, temnota zahalila mou tvář a šedý stín se usídlil na mém srdci.
Najednou zdá se mi, že je všechno ztracené.
Tiše, téměř nečekaně přistoupil ke mně oblak světla, dal mi zase naději.
Řekl, že když dnes je temná noc, zítra zase slunce vyjít musí.

01. 02. 2004
2
0
1183
Smíšené verše

Písně života I.

Po té cestě, co kráčíval jsem jí snad tisíckrát, po té vracím se teď sám a nemohu jít, jak těžký žal nesu ssebou na rukou, protože ty už tu nejsi, tvé oči nerozjasní můj den . I když po ní půjdu po milionté tam a zase znova, nezapomenu na tvé oči a pokaždé s sebou ponesu tato slova, ta která vústech mne tak pálí, ten obrovský žal snad moji duši zahalí. Po té cestě, co na ní právě stojím, už nemůžu jít, protože se bojím, že tvou tvář tam nespatřím jak stokrát, pokaždé se na mne smály tvé rty, které nyní zdají se tak daleké, přestože mluvíš ke mně a já ktobě, ten úděl náš skončí snad až někde vhrobě. Ne, nelituji toho, že po té cestě jsem chodíval, protože vím bezpochyby, že jen tebe vživotě jsem miloval.

31. 01. 2004
0
0
711
Smíšené verše
Nahoru