Písmák Pomník zapomění
Tiše sedí – ani nedutá,hlava ke kolenům svěšená,ruka v ruku mrtvě semknutá,noha o dno hrobu sedřená…
Tisíce let tu sedí,jen občas hlavu zvedá,když na pomník svůj hledí,kde nápis „vzpomínáme“ hledá.
Skrze žebra vnitřnosti jdou vidět;plíce, játra i žaludek seschlý z hladovění. Však přestává se stydět,vždyť živé duše kolem není.
Něco víc mu chybí.
30. 04. 2004
2
0
908
Vázané verše
Nerozhodnost
Hory se pohnou,zůstávám stát. Tím jednou nohou,dupu z kostí prach.
Ujíždí vlak. Skřípot supům hlásí,že přejde je hlad.
00. 00. 0000
3
0
1124
Smíšené verše