Písmák Krumpáče x mikroskopy
Sedím vmenze na Albertově, žvýkám neidentifikovatelnou hmotu a rozhlížím se po lidech: budoucí neurochirurgové, mikrobiologové, geobotanici a softwaroví inženýři se smějí, klábosí a plní si žaludky.
Vzpomínám na chvíli, kdy jsem poprvé spatřila rastrovací mikroskop vpodzemí Přírodovědecké fakulty – sedělo u něj stvoření sprůsvitnou kůží a velkýma rybíma očima. Zkoumalo rakovinné buňky laboratorní myši. Vtu chvíli mi hlavou blesklo pochopení – tohle není moje cesta.
24. 05. 2004
0
0
1482
Úvahy
vzpomínka na zimu
Víno = absolutní červená
napospas v jeho moci
víčka ocelí kalená
zíráš do útrob noci
22. 05. 2004
1
0
1452
Vázané verše