Písmák Ale nebyl si to Ty.
Právě jsem skončila. Uchopila jsem se a poblouzněná jsem hledala,jaké by to bylo. nechci ztvárňovat slovy svůj pocit při tom. Nechci odhalit,co jsem zažila.
SNAD
Samouk studující samotu,soustředil sílu stalým směrem. Snažíce skoncovat se samotou. Snažíce sesunout slávu samoty. Sycen strachem statečně sdílel sebezničující součástky.
potlesk,prosím
postavte se a podívejte se do zrcadla. co první uděláte. bejt vámi bych se pozvracela. je to nejsnažší a nejvýstižnější způsob jak ukázat,co ve Vás je.
chceš to fakt vědět.?...udělej si sám*..taky Tě miluju
jsem trochu zachmuřelá,vadí mi zvuk těch kláves,kterých se právě dotýkám. jsem smutna. Prostá kombinace slov vy/u/tvářející uplný přehled o tom/toho/ ,co cítím. jestli vůbec cítím.
prázdno
sedím před prázdnem a snažím se okusit jeho sílu a slabost,dvě ženy,nebo spíš tvář jedné. koukám přímo do středu,je tam uplně prázdno,prozřela jsem jen,že kolem tančí vlastnosti a pocity lidí,zbabělost ukrytá za rameny boje,jedinečnost samotná krouží s pohledem upjatým na podezření a všude je jen slyšet smích radosti a pláč smutku. nevidím už ani uprostřed pouhé prázdno,sedím tam já a polykám prach. pootevřená usta mi dovolují jen zírat s otevřenou pusou.
jako nikdy
s úsměvem kladu si překážkyy před mozek a snažim se zkorumpovat myšlenky. nevim,co chci. jsem ospalá a chce se mi křičet,spoutaná pocitem noci,černá jak krabice a kouzelná tím,co ze mě děláš,. ach,bože,bojím se Tě milovat,bojim se.
..nedokážu už...oběť
. nedokážu polknout jeho dech v mých ústech,když mě líbá,nedokážu pozřít jeho slinu,
nechci na sobě cítit jeho chtíč . nedokážu dotknout se ho,hladit po těle,
měl to tak rád. říkaval:.
..věř?...či nevěř?!
Zítra až vstanu ,pustím si plyn,snad neustanu a nespadu do dělohy svého nitra,pak se prokoušu do dostatečné hloubky ,anebo ne, a spatřím to,co nikdo nikdy. fantaskní memorial. snad už se nikdy nevdám,hledám správná slova,bez bytí nepozná se osnova. vyvolení,být či nebýt opuštěný,kdo promluví,kdo /ne/pochopi,.
do očí lidí
Když se člověk dívá do očí člověku,kterého vlastně skoro vůbec nezná a cítí to,že je ten okamžik udělat všakdoopravdy cítit. pocit bezpečí a tak. Nechci se zamýšlet nad skutečností,skutečností vykonat ten čin/vykonání toho činu/,ale spíše nad pocitem touhy,která dokáže vést,dokáže dát sílu kokázalosti. Kčemusi,na co člověku nezbývá tolik sil,jelikož společnost ho zahrnuje/zasycuje/ povinnostmi,tím,co musí a tím,co nesmí.
....
probuDĄse a vstaň,polykání Tvýho dechu mě přestává bavit,už jsem slyšel,co chci znát,tak jdi. já už jsem. bolí mě hlava z toho jak tu řveš,strašně so chtěla,tak už běž,zakopej tu svou stranu moralisto,dej si jointa pokuř,pohodička,zazevluj a až Te začne bavit sex,přijd a ja ti ukážu,co je svět,malinkatý hovno,smrdící sprostopážní sajrat. to je ono,ještě chci se slyšet ječet,ukojený už jsem dost,teď kdo.
chtěla bych...
chtěla bych jako pták navštívit město mrakodrapů,proletět se, sledovat cestující do dalekých nicotparku. sousdředěně pozorovat,hledat rukojmího,co spoutám křídly,nic novýho. chtěla bych jako štetec,ponořit se do barev,dát život obrazu,zůstat živá do stovek let. chtěla bych spatřit Vesmír,kde je klid a mír.
komu-ni-komu
souhlasím se vším,co o mě prohlašuje moje já. každý ma strach odhalit svou pravou tvář,znám se,spíš polykám nečistoty toho stavu,kde teď jsem. potřeba pohlédnout zpět je strašlivá zničující touha,daru-poznání. ale ted ne.