Nahlavu

NEROZHODNOST
Samota mě děsí a dech se mi tají výčitky nemám, přesto se mě ptají svědomí mám čistý, měl bych to znát chtěl bych to zařvat, city se kají ať už dál nemusím sám sobě lhát
Už skoro nespím, přesto sny se mi zdají žíznivé představy v noci mě sají musím se smát, však slzy mi tečou stále tě vidím, tak už mě mají a chvíle bez tebe líně se vlečou
Za zrádnou krásou rudočerných snů z těch probdělých nocí chtivých rtů kdy budí mě skřípot co děsí i mrazí a marně uspává vytí šakalů dívám se na nás, ležíme tu nazí