Písmák Deziluze
„Tehdá - to byl ještě jenom voják - ho dostali do pracek zasraní Sallacelové. Zkoušeli to s ním dobrejch pět hodin, a když rány pěstí nezabíraly, vzal zasranej Tony - ať shnije v pekle, bastard – kladivo a začal mu s ním přerážet prsty na nohu hezky jeden po druhým.
Bernie nepromluvil… A tak přešli ke kolenům. Kam pokračovali dál, to si asi domyslíš i ty – musela to bejt kurevská bolest.
Pilot v bouři
I.
Och, Bože, znám jednu dívku nádhernou,
Ta vidí ve všem, co se třpytí zlato.
I když přijde a všechny obchody jsou zavřené,
Vítr a blesk část III.
III.
Na vrcholku Ostrokopu se černala kamenná strážní věž Hoytarn. Kdysi, když vládli této zemi mocní králové, a jejich sídlo, citadela Gullsllot, uprostřed města Tarnburg, ještě stálo, silní muži hlídkovali ve věži strážní. A zvrcholku věže viděli na míle daleko do všech světových stran.
Vítr a blesk část II.
II.
Toho rána se chvílemi zdálo, jako by se od východu hnala silná bouře, ale nebe zůstávalo modré a klidné. To z podstromů Šerého hvozdu se ozýval dusot cválajících kopyt, a když slunce vystoupilo nad obzor, vyřítila se zlesa skupina asi padesáti jezdců; vysocí muži vblyštivých zbrojích a modrých tunikách na mohutných silných hnědácích stočili obratně své koně podél skalnatého úpatí kopce a zamířili skrze Skornutské roviny dál na jih.
Zlaté sluneční paprsky se odrážely od bílých lesklých přilbic, jako by se přes roviny s hlukem hnala mořská vlna.
Vítr a blesk část I. prolog
Vítr a blesk
Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno.
Deuteronomium Kapitola 32 Verš 35
Od východu halila nebe černá mračna a zarývala se do sluncem rudě zbarveného obzoru, jako pařáty nějaké bestie. Nebe krvácelo, paprsky se marně snažily proniknout skrz temný závěs a pak se zablesklo, zahřměl hrom a zadula vichřice – ohýbala stromy a skučela mezi skalami hlasem mučené dívky.