Písmák Modrý Mauricius
Prodám se na nábřeží za paírovou loďku, pro pár eur v námezdních kancelářích tisíce turistům, prodejná ošetřovatelka zraněných dětí, a taky státního režimu na blešáku.
Rozdám se za chleba s cibulí, skromný byt u vdovcesmašlí, jedno staré album na skříni.
Prodám se aspoň na týden, kdo koupí.
Tisíckrát v bazaru, pohozená prý uskladněná.
O vizích
Vítr nese mraky,
slunce střídavě mizí,
schovává se taky
za mraky vizí.
Chodící hřbitůvek
Jsem chodící hřbitůvek buněk,
poskakuju po zábradlí ze snu,
ubitá vodkou, pivem abecherovkou,
ztahaná do šněrovačky denních povinností,
Havran
Havran sedí na stromě
a kouká, co sezobne.
Máma na něj zatím volá:
"Kde jsi havránku můj. Hola. "
Cos to pila?
Neustále na mě křičí
ten můj Tomáš nevěřící.
Moje milá, cos to pila.
Pila pila, jen abych se nenudila.
Znuděná
Pramen blonďatých vlasů jí zvolna stéká přes obličej.
Sedí nehnutě a nepřemýšlí, není nad čím přemýšlet.
Znuděná vlastním osudem, oslnivě bílýma ponožkama, záchodovým prkýnkem, znuděná včerejší nedojedenou houskou i zítřejším nedodívaným filmem.
Sedí, čeká na povel.
Uvázal
Kytici květů uvázal,
jen aby světu ukázal,
že ji má rád.
HAD-SMRT
Mělas ty ohníčky, zase ty samé, prostě ohníčky, svíjela ses a hledalas u mně ochranu a já ti ji neuměl dát. Marně jsem se ptal, čeho se bojíš, a tvoje ruce byly jako chapadla, já je nechtěl pustit, ne, ty bys vypadla do studený noci a byla by ti zima a možná by ses víc bála, ale teď ses svíjela jako vzácný had a já nevěřil, že jsi, a že to, co držím, jsou tvoje ruce. Kdyby v tu chvíli spadla hvězda, tak si přeju, ať tě dostanu, ale tvý ohníčky mi něco říkaly a já měl strach abych ti neublížil, vždyťs byla tak drobná a jemně drsná, nad skelnicí piva ve který se topily ohníčky. Moc jsi nemluvila, skoro vůbec, jenom tvé pohledy, ty byly plné řeči, plné bolesti, plné strachu jak jsi koukala a ohníčky, ty tančily a já v nich.
Noční
Až zase příště zahneš za roh noční ulice
a budeš se vyhýbat stromu,
který tady tak nesmyslně stojí zrovna uprostřed chodníku,
změní se ti osud.
Koupil jsem
koupil jsem si ženu
na japonských březích
Paní Chrysantému
patří k zdejší dívčí ctnosti
Sníh
Smutek se mi vryl do kostí,
může za to bílý sníh,
všechny krajiny ho hostí,
nemohu si pomoci, schází mi smích.
Vyhodit
zkroucená vyhodit
lehce definovanádo povětří
smyčkavšechna slova
uzavíratený symbolneplácat je
Labuť
Měsíc maluje oko bílé labuti stvořené z oblaků.
Vznáší se po černé hladině nebe.
S posledním nádechem rozplyne se .
Výlet
mrká na mě kámen
kolem se prohnal bílý medvěd
bude se mnou ámen
co sem to zas sněd
Kaluž
Leží tam v kaluži,
je pozdě, je sám.
A byly kolem mnohý slečny,
ale on je nemiloval.
Marionetta
Veliké kulaté slzy dřevěné marionetty.
Proč asi pláče.
Loutka, proč i loutky něco cítí.
Proč cítí.
sem jaká sem
I.
nejsem jako ty. znáš to
ty holky, co nosí vysoký boty a dlouhé nohy
rudé nehty a umělé zlaté vlasy
Milá
Milá děvko,
jsi tím tak prolezlá,
kouká ti to z očí.
Měla bys s tím něco dělat.
artista
Slunce ozářilo něco na mořské hladině.
Pohupuje se to a valí přes vlny. Je to výkon artisty na kladině.
S každým nádechem čekám, zda se ještě vynoří.
V kleci
Civím přes mříže,
polapená
větřím vzduch.
Za každou nepřístojnost
Divadlo
Divadelní opona našich životů je čas od narození do smrti.
Učíme se svou roli, abychom ji mohli hrát na všechny kolem.
Někdo je úspěšný, jiný odchází nepochopen .
Rutince
Rutinko,
náš pán byl posedlý Maharášim,
já byla posedlá tebou.
Zatímco stírala jsem mu
Lístek
Do oka mi vlétla vločka sněhová,
prozradila mi tajemství
křišťálovou kouli,
tancovat ve víru beznaděje.
Čajová noc
Po čtvrté konvičce čaje
něco ve mně náhle taje.
Společníka objímaje
usmívám se neustále.
Dík
Sedím si ve vlaku v kupé,
sleduje mě dítě tupé.
Ještě že si přised mladík, dík a dík a dík.
Cesta
Byla to dlouhá cesta a my na sebe denně čekali a bylo to stále horší .
Vrať se brzo, nechci se loučit a co když spadneša já budu křičet zrovna sbohem směrem k nebesům. A život bude směšný, jako veškerý provoz těchhle cigaretových zastávek a já se stanu tvojí ženou a pak bude konec, jen tak někde v oblacích .
A nebude tě to bolet a budu se ti smát a říkat si, že se nic nestalo.
Sandálka
Sandálko.
Co ty tam v rákosí.
Proč jen ti papyry žádný z nás nenosí.
Nenosí papyry
S úsměvem
Klepe na mně každý den
jedna paní s úsměvem.
A co že to po mně chce.
Abych jí byl milencem.
Suchou nohou projít
Roztodivné větve
plazily se po vodě.
Studené plamínky
zářily v umělém krbu.
zahrada
Mé zahrady jsou zničeny.
Dnes nepřišel ke mně jako Moudrý muž.
Takto jen bojovníci a dobyvatelé vstupují na území, jež jim zákonitě patří.
Brána zahrady zůstala celá poničena, ani snad nečetl mírumilovná slova v jejím štítu.
Na tenké strunce
Ležím,
sleduju zásuvku,
poslouchám tikot hodin.
Nic nemusím,
Ostravice
Ostravice
- krásná řeko
mezi dvěma městy
- ani nevím, proč jsi cílem
Orchidej
Lákám tě jako orchidej.
Chvíli se ti líbím a chvíli ne.
Říkáš si, co je to za divnou kytku.
Chvíli tě šokuji a chvíli si myslíš, že už tě ničím nepřekvapím.
Posbírat zuby
Je těžké posbírat vlastní zuby
polámanýma rukama.
Milování s větrem
Ležím si tu na pláži
nohy pokrčené
cítím vítr z povzdálí,
jak se na mně žene.
S kašnou
Buší mi do hlavy kapka za kapkou. Sedím na kašně. Je mi zima, ukrutná. "Na koho čekáš.
Vedle slyším klarinet
Vedle slyším klarinet,
cvičí tam pan Ludva.
Už to umím nazpaměť,
tomu říká hudba.
Kolem
Kap kap kapy kap klapou kapky na okap.
Ťuk ťuk ťuky ťuk buší na mě cizí kluk.
Vrz vrz vrzy vrz povídá můj starý vůz.
Klik klik kliky klik už mě nic nenapadá.
Zpět
Ve dnech opravdu hluboké beznaděje jsem se topila v tisíci myšlenkách.
Slétaly ke mně jedna za druhou a bily křídly o mou hlavu.
Nemohla jsem je nepustit dál.
To jediné mě nutilo myslet.
Jedouc vlakem
Ach ženo nádherná,
ještě, že mně oslepuje slunce
a nemohu se na vás dívat,
neboť mé srdce plesá radostí nad tím,