Písmák Memovi
Pamatuješ. Díval ses,
jak přišel domů,
rozmlátil o ní krucifix
a druhej den
Voni nevodejdou
Voni sami nevodejdou
A ty nezkopneš je zkopule nebeský
Jak sundal je starej kdysi za tu vzpouru,
Ať po koule se hoši broděj se vlávě
Když nejsme...
Když nejsme.
Tam, kde pod oblaky stojí hora
Radost nepučí z nezlomných stromů
Jen sladkobolná vůně hnoje
Zase andělé...
Když dopraly košile andělůusínaly po všech čertechSfoukli jsme ulice,město zmuchlali tak, jak bylo(a mohla to být i Florencie),a pak jsme pili v zemi nikoho
Jenže ještě než ráno uhořelona hranici nelítostného dne,(přišel totiž červenec a Bůh měl právě sílu)začalo to všechno znovuZase odpouštěl a mstil se zároveň Nechal nás oslepnout vším tím zlatem,právě když věže vyrašily z pupku zeměa ženy procházely kolem osvěžené peklem
Víme, že naše košile plápolaly na jejich prsou(jen tak to mohlo znít)
Poznaly nás. (křídla schovaná za holým zadkem. )
Maso a nostalgie
Polykáš syrová křídla dravce
- ach ta nostalgie -
Let nad hrudníkem, léta na oprátce
předrahý dráp do slabin se vryje
Jak na zrcadla
JAK NA ZRCADLA
Opustil jsem obraz tvůj,
Bych probudil se v sobě
A hle, tebe jsem neztratil