Jak se usíná?

Tma prostupuje skrz zdi, šíří se rychleji než mor - nelze utéct. Ležím ve své staré prolěželé posteli a tupě zírám na vyštukovaný strop který, jak se zdá pomalu, ale jistě začíná žloutnout. Hodiny tikají stále hlučněji a rychleji, přesto čas utíká pomaleji, jaký to paradox. A já.