Písmák Za úplňku
Vzdáleně šeptá zvonTak nepatřičný,tam, kde temně, nejtemnějisvírají se k soběpazoury větví, černé siluetya oči vytřeštěnémarně tápou, stejně neuvidí Hlubinou tekutého stříbra -dobře to víš -za takových nocípropadá se člověk pod hladinuaž na samé dnopradávného strachuZpěnění koně a jezdci s pochodněmitaké to cítíHedvábné paprsky okolo hrdelZ lovců obětiZa takových nocízlověstného skřehotání žabnavštíví tě všechny tvé přízrakyZející stíny zívajípropastmi nejtemnější tmyVe spáncích bušíTváří v tvář strachu
Ženě z papíru
postamble();
Ženě z papíruvpíjí sepřímý zásah do desítkyslaněŽeně na mírumíjí sestiskem ruky teplá blízkost dlaněŽeně z papírulíbí sespalující vášeň jako osudŽena na mírumýlí sedál čekat bude stejně jako dosud
Házím zlými slovy
postamble();
někdy po tobě házímzlými slovyjako dítě kamenímpo odpočívajícím psiskujen tak, aby se něco stalo abys utekl kousl zvedl sea nechal mne přečíst v očích tu otázku.
proto. protože ty jsi mrtvý brouka já tu jsemsetsakra živáanení mi to líto lžu si
Déšť v lese
Hroty pupenů.
postamble();
Chvějí se perly třpytu -
jedna ukápla
Než tě políbím
postamble();
vůní tvé kůže
poslední centimetr
mám ještě ujít
JIP
postamble();
Chodby a pláště už nejsoustudeně bíléale studeně modré studeně zelené studeně žlutéprý prolepší pocittěchco postávajípochodbácha hodiny jsou jim n e k o n eč n éJen ten vzduch nikdo nepřetřel(ten vzduch, co cpe knedlík do krku i tomu,co křičí, že už jedl a víc OPRAVDU nebude)do očí věší mlhupokročilým černé žaluziea nikdo nikde nenítak pojďte mne někdo ujistitže modrá je barva naděježe zelená je dobrá na nervyže žlutá léčíže někdo přijdea otevře okno
Souboj titánů
postamble();
deset tisíc zlých myšlenekvystrkuje rozeklané jazykyven z její hlavybojíš se jí pohlédnout do očípokaždé zkameníšantický hrdinotvář a tělo pannykřídla a pařáty orlamozek rozdrásá vřískot harpyjevyrvu ti srdce z tělatakuž mi setni hlavuantický hrdino
Zeď s dveřmi
postamble();
Práskla jsem dveřmiaž létalo kamenía plály mostyVe vzduchu zůstaly výstražně visetfacky, co nedopadly (Během vyhlídkového letu se lépe berou věci s nadhledem, tak možná proto)Dnes v sutinách září podběl (síla co léčí už jen tím, že kvete tak časně zjara)Nakopávám kamínky a schovávám ty barevné, průhlednéa ty, co se třpytíAž jich budou plné kapsypostavím z nichnovou zeď s dveřmiNezaklepám a vejduzpátky
O dívce
postamble();
rozprostře dívka svoje vlasyrozprostře vlasy na ten krajoslněn mžourám - to je krásya bez ohledu na počasíuž jsem si jistý, že je rájčím ti to, dívko, voní vlasyčím plníš oči po okraj. Tak už tak cudně neklop řasyzradí tě jasné ptačí hlasydnes, dívko krásná, klidně taj
Krajino májová
postamble();
Krajino,v které dýcháPět různých tónů tichaPokládáš na mne dlaněKrev na rtech chutná slaněTep slunce chutná horceCejch vypaluje borceAž pryskyřicí lepíK sobě těla jak střepyKrajino otazníkůTopím se v tichu křikuV touze, co v tobě stékáZ člověka na člověka