Písmák Pod deštníkem
Stojíme blízko sebe,
padá k nám nebe
po kapkách
snáší se
Odpoledne
Vystřihuju si novýdo bot vložky,na ulici někdo zahvízdal,nevím proč jim říkaj"univerzální velikost"vždyť čouhaly mi i z tašky,pod oknem někdo hvízdá dál,tahám po bytě vysavačza sebou na špagátku,pak posbírám igelitkya jdu recyklovat,kluk v modrém tričkuuž se dohvízdala já upustímdo kontejneru lahves nálepkou Modrý Portugal.
28.5. 2005
Bludičky na Vysoké
trávou bloudí,
světýlka v houstnoucím
šeru se choulí
Masová zábava
Vpustili nás,
chtěli jen dvě padesátky,
stroboskopy
krájí těla na plátky,
Sobotní večer
Čokoláda číhá
v krabici na stole
a opice vykukuje
z otevřené lahve.
Posel
Jaro se vrátilo a zmokrý šedi
vystoupil na břeh zelenej strom.
Ostatní předhonil, teď rozpačitě hledí
na svoje hnědý kotníky a korunou mává jak metronom.
Mlha
Ta neprostupnost za oknem mě zneklidňuje.
Jakoby existoval už jen náš dům: jasně osvětlený parník uprostřed oceánu mlhy. Po paměti sleduju známou silnici, je tam i když jí nevidím. Je tam a lucerny, které jí lemují vypadají dnes v noci jako oranžové bonbóny, co se zapomenuté začaly vpíjet do bílého ubrusu.
Okno
Čtvercem noci dívám se z pokoje. Za záclonou tiše, ve stojepodivnej stesk se mi do duše vryl.
Viděla jsem soumrak na střechy usedat. Byl jako váhavej černej pták,co nad městem zabloudil.