Písmák On the road
V noci u cesty stála v kápi plátěné- jak věčnost stará se srdcem z kamene.
Chce vzít tě s sebou na cestu na věčnost. Její pohledy zebou. a dlaň je holá kost .
Půlnoční rekviem
Vidím patníky kočičích očí,jenž v zšeřelém svitu zašlých pouličních lamphledají cesty nočních dravců,jimž kořist utekla ze spárů- a teď s proťatým hrdlem a zlámanými hnáty,potácí se z posledních sil tmavou ulicí, jako výsměch smrti, bolesti a utrpení- symbol doby vyrvané z kloubů- nemůže zemřít, její osud není naplněn.
Poutníci zkázy, marnosti a beznaděje- poslové nicoty, mučedníci času,zlomení údělem vloženým jim na bedra samotnou věčností- s vděčností by přijali smrt,která jim nebyla dopřána- zústanou nemrtví do konce věků. - Jezdci apokalypsy na torzech koní- jedou s větrem v zádech,o závod s časem. Okolo bezmasých kostíjim vlají cáry zpráchnivělých hřív.
Planeta vran
Svět smutku a splínuje planeta vran- záhrobí stínůčtyř světových stran. Smetiště činůplné ostří a hran- hrob všech mrtvých synůpadlých u pekla bran. Rozhrň svou hrobu hlínukdos mocným jsi zván- z Lilith ses zrodil klínu- věčnou jsi záští hnán.
Horizont událostí
Diktatura sveřepé společnosti spaluje křídla Fénixů, kteří se snažili povstát z popelaminulých revolucí.
Nezdařilo se jim to.
Dál hoří v plamenech nenávisti prýštící z myslí snažících se najít smysl v planém prožívání falešné reality.
Duch doby.
Pocit ozvěny
Zván jájsem Poutníkemco povstal z Vypravěčů klanusvědomí hrobníkemco pootvírá minulosti bránu
Seschlý a shrbenýpod tíhou mnoha let,životem sraženýa já se zase zved
Zpradávných časů jápřicházím k vámpamátkavěků co utekly v dál. Vyprahlým krajem se trmácím sám
a s mými vlasy si vítr jen hrál