Písmák Ráno
Na malé zahrádce - velké jako dlaň,
chladí se tam rosou - moje milá laň.
Nad hlavou ji vítá - zpěv černého kosa,
zatím co má láska - brouzdá travou bosa.
Pro tátu
Pro tátu
Laskavé oči a tabáku vůně,
po téhle vzpomínce - mé srdce stůně.
Navěky zůstanou - vmé paměti slova,
Ve stínu
Ve stínu
Ve stínu brečťanu - můj smutek spává,
za zpěvu kosů - budí se - vstává.
Má milá usnula - a knebesům vzhlíží,
už jsme starý
Už jsme starý…
Už jsme starý - nedivme se,
že nám smrtka - stromem třese,
že se kácí - vnašem háji,
Duše
Co je to duše . Jen malé hájemství,ukrývá sny a všechna tajemství,když láskou hoří - celá se chvěje,zahrádku bolesti a vzpomínek pleje. Ona nežije vůbec v lidském těle,nedá se uložit do postele,nelze ji šatit a jídlem sytit,můžeš ji mít, však nikdy chytit. Je někde nad námi - záře tajemná,bez barvy, zápachu - studnice bezedná.