Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Pája
JménoPM
SexŽena
Povolání
MěstoPraha
Oblíbení autořipísmáci, totemáci a jiní
Vztah k literatuře
Na Písmáku od29.12.2000 10:00:54
Poslední přihlášení14.01.2017 21:42:18
Členství v klubechCREDO, Kuřárna, TO JE SPROSTÁ PROVOKACE!!!, v pavučinách,
Funkce na Písmáku
Věk40 jar
Statistika Publikovaných děl: 4
Obdržených tipů: 66
Obdržených výběrů: 11
Napsaných kritik: 10460


Autor zatím nepublikoval žádnou sbírku.

Díla

DatumNázevKategoriePřečtenoTip
18.08.2003jak ti musí býtMIMO387420
07.09.2006jel jsem vlakemVolné verše912133
27.03.2012SkleněnkaSrazy, akce12566
18.04.2012Za každý vnější denSrazy, akce12617



Názory čtenářů

|< <
> >|

03.11.2004 00:00:00Pája
http://www.pismak.cz/autor.php?a=za_manon

už ;)
01.08.2004 00:00:00Vojtek
Jak žiješ má milá?????
24.11.2003 00:00:00Bafomette
pájo... haló?
15.06.2003 00:00:00Krel
******
:-)***
19.05.2003 00:00:00Zly
Ahoj vílo
Dík za ty dva dny. Líbilo se mi tam. Výživné okamžiky. Spousta věcí úplně jinak, než jsou mý obvyklý kruhy. Snaž se nikomu neublížit. Sou moc hodný. A tak podobně.
Pak už se mi chtělo pryč.
Pája Ája a Mája. Knihovnice, pojídačky brambor.
Dlouhej rozhovor očima.
Slova příště.

+gibby and ziggy and nespatřený egilmen
15.04.2003 00:00:00Stanislav_Vašina
Gratuluju taky! To nasere! Čtvrt století!!!!
08.04.2003 00:00:00Pastýřka
**********************
04.04.2003 00:00:00Ziggy
FŠENEJLEPŠÍ SÉGRO (mal by tady být vykričník ale jaksi se
mi tady stratil:)
14.03.2003 00:00:00Pája
avi pro lyryka na pereca
07.03.2003 00:00:00Stanislav_Vašina
Stručné naučení o umění a způsobech řazení knih ... 1
Georges Perec

Každá knihovna odpovídá dvojí potřebě, která je také často dvojí posedlostí: posedlostí jisté věci (knihy) uchovávat a posedlostí je určitým způsobem řadit. Jeden můj známý se jednoho dne rozhodl, že svou sbírku knih omezí počtem 361 děl. Myšlenka byla následující: jakmile přičítáním či odečítáním od jistého počtu děl n dosáhne čísla K = 361, jež podle určitých představ odpovídá knihovně ne-li ideální, tedy přinejmenším dostatečné, nebude do knihovny natrvalo přidávat žádné nové dílo X do té doby, než vyřadí (darováním, vyhozením, prodejem či jakýmkoli jiným vhodným způsobem) staré dílo Z, takže počet děl v knihovně K zůstane konstantní a rovný 361:
K + X > 361 > K - Z
Vývoj tohoto kouzelného plánu narazil na předvídatelné překážky, k nimž byla nalezena nutná řešení: nejprve bylo třeba rozhodnout, že jeden svazek, řekněme třeba Plejády, vydá za jedinou knihu, byť by obsahoval tři romány (nebo sbírky básní či esejů, apod.). Z toho automaticky vyplynulo, že tři nebo čtyři romány jednoho autora vydají za dílo jediné jakožto zatím neshromážděné, avšak definitivně shromažditelné části "sebraných spisů". Díky tomu nemusel být nově zakoupený román toho a toho anglicky píšícího autora druhé poloviny 19. století logicky považován za nové dílo X, nýbrž za dílo Z náležející do vznikajícího souboru T všech románů daného autora (a bůh ví, že jich je!). Tím se však nijak nezměnil původní plán: pouze bylo stanoveno, že ideální knihovna by neměla sestávat z 361 děl, nýbrž z 361 autorů, ať už napsali jediný útlý svazeček, nebo plný náklaďák spisů. Během let se ukázalo, jak je tato drobná změna šikovná, avšak brzy se našla díla - například rytířské romány - postrádající autora a díla s více autory a narazilo se na skutečnost, že někteří autoři - například dadaisté - nemohou být navzájem odděleni, aniž by se ztratilo osmdesát až devadesát procent toho, čím jsou zajímaví: dospělo se tak ke knihovně omezené na 361 témat - to slovo je sice vágní, ale to jsou někdy i skupiny, které reprezentuje - a toto omezení dodneška velice dobře funguje. Jedním ze základních problémů, před něž je postaven člověk, jenž uchovává knihy, které přečetl nebo které hodlá přečíst, je tedy problém růstu. Každý nemá takové štěstí jako kapitán Nemo:
"...svět pro mne skončil toho dne, kdy se můj Nautilus poprvé ponořil do mořských hlubin. Tenkrát jsem zakoupil poslední svazky, poslední spisky, poslední noviny a počínaje tou chvílí jsem rád věřil, že lidstvo od té doby nic nevymyslelo, ani nenapsalo."
Dozvídáme se, že dvanáct tisíc stejně svázaných svazků kapitána Nema bylo seřazeno jednou provždy o to snadněji, že nebylo nikterak vzato v potaz hledisko jazyků (kteréžto upřesnění se nijak nevztahuje k umění řazení knih, ale jen nám má připomenout, že kapitán Nemo hovořil všemi jazyky bez rozdílu). Avšak nám, kteří stále ještě patříme k lidstvu, jež dál tvrdošíjně přemýšlí, píše a především publikuje, se problém růstu našich knihoven pomalu stává jediným skutečným problémem: je přeci zřejmé, že není nijak složité uchovávat deset, dvacet nebo dokonce sto knih, ale jakmile už jich máme tři sta šedesát jedna nebo tisíc nebo tři tisíce, a jestliže toto číslo navíc každým nebo téměř každým dnem stoupá, nastává ponejprv otázka, kam všechny ty knihy dát, a poté jak je seřadit, abychom je v případě, že si je budeme z toho či onoho důvodu potřebovat nebo chtít přečíst, našli. Tak se ukazuje, že otázka knihoven je otázkou dvojí: otázkou prostoru a otázkou řádu.
1. O prostoru
1.1. Všeobecnosti
Knihy v knihovně nejsou rozptýlené, nýbrž shromážděné. Stejně jako dáváme všechny skleničky se zavařeninou do špajzky, dáváme všechny knihy na stejné místo nebo na více stejných míst. Také bychom mohli knihy, jež si chceme nechat, nacpat do kufrů, uložit je do sklepa, na půdu nebo někam do skříně, ale obvykle je raději ukládáme na nějaké viditelné místo. V praxi jsou knihy většinou uspořádány jedna vedle druhé podél zdi nebo přepážky na vodorovných, vzájemně souběžných nosnících, ani příliš hlubokých, ani příliš od sebe vzdálených. Knihy jsou - obvykle - postaveny na výšku, a to tak, aby měly viditelný nápis na hřbetu (někdy, jako třeba ve výkladech knihkupectví, jsou vystaveny přední strany obálek, avšak v každém případě je považováno za nezvyklé, šokující a zavrženíhodné, jsou-li knihy uloženy tak, že je vidět pouze ořízka). V současném bytovém vybavení tvoří knihovna stěnu: "stěnu na knihy". Nejčastěji je tato stěna součástí obývací soustavy, ke které patří také:
bar s vyklápěcí deskou,
vyklápěcí psací stůl,
dvojdvéřový příborník,
skříňka na hi-fi věž,
skříňka na televizor,
pojízdný stolek na promítačku diapozitivů,
vitrína,
apod...
Tato soustava je v katalozích obvykle nabízena i s několika falešnými koženými vazbami.
V praxi mohou být knihy uloženy samozřejmě téměř kdekoli.
1.2. Místnosti, v nichž je možno přechovávat knihy
Předsíň,
obývací pokoj,
jiný pokoj nebo pokoje,
hajzl.
V kuchyni máme obvykle pouze jediný typ knih, který příhodně nazýváme "kuchařkami". Velice nezvyklé jsou knihy v koupelně, přestože by to pro mnoho lidí byla k četbě ta nejpříjemnější místnost. Okolní vlhkost je jednomyslně považována za úhlavního nepřítele dlouhodobého uchovávání tištěných textů. Nanejvýš lze v koupelně najít lékárničku a v ní útlé dílko Co dělat před příchodem lékaře?.
1.3. Místa, kde mohou být knihy vyskládány
Na krbových římsách nebo na krytech radiátorů (přestože jsou důvody se domnívat, že dlouhodobý žár nemusí být knihám prospěšný), mezi okny, ve výklenku trvale uzamčených dveří, na stupíncích přenosného žebříčku, který se tím stává nepoužitelným (velice šmrncovní, viz Renan), pod oknem, v šikmo umístěné knihovně, dělící místnost na dvě samostatné části (velice šmrncovní a ozdobené květinami ještě působivější).
1.4. Věci, které sice nejsou knihami, ale které přesto často nalézáme v knihovnách
Fotografie v pozlacených mosazných rámečcích, malé obrázky, perokresby, suché květiny ve skleničkách na nožce, samozápalné látky, někdy vybavené zápalkami (nebezpečné), cínové vojáčky, fotografii Ernesta Renana v pracovně na Collčge de France, pohlednice, oči loutek, krabičky, pytlíčky se solí, pepřem a hořčicí od letecké společnosti Lufthansa, listovní váhy, svorky, kuličky, dusátka a šťouchátka, zmenšené modely starých automobilů, oblázky a různobarevné písečky, votivní obrázky, pružiny.
2. O řádu
Knihovna, kterou neuvádíme do pořádku, se uvádí v nepořádek: to bylo mé maličkosti uvedeno jako příklad, když byl činěn pokus vysvětlit mi, co je to entropie. A několikráte jsem si to také experimentálně ověřil. Nepořádek v knihovně není sám o sobě ničím závažným. Je to podobné například situaci: "Kam jen jsem mohl ty ponožky zašantročit?" - vždycky se domníváme, že tu či onu knihu najdeme instinktivně. A i když se nám to nepodaří, nebude nikdy obtížné zběžně přehlédnout všechny poličky. Proti této obhajobě sympatického nepořádku stojí skrblické pokušení osobní byrokracie: každá věc na své místo a na každé místo jeho věc a vice versa. Navzdory těmto dvěma tezím, z nichž jedna upřednostňuje nedbalost a anarchizující prostomyslnost, zatímco druhá vynáší přednosti tabulć rasć a chladnou užitnost velkého úklidu, se nakonec vždy pokoušíme vnést mezi knihy jakýsi řád: je to sice činnost těžko snesitelná a skličující, ale schopná přinášet příjemná překvapení, jako třeba objev knihy, na niž jsme již zapomněli a kterou stihneme celou přelouskat, když to, co již neuděláme dnes, rozumně odložíme na zítřek.
2.1. Způsoby řazení knih
Řazení abecední,
Řazení podle světadílů či zemí,
Řazení podle barev,
Řazení podle data nabytí,
Řazení podle data vydání,
Řazení podle formátu,
Řazení podle žánrů,
Řazení podle literárních škol a směrů,
Řazení podle jazyků,
Řazení podle čtenářské oblíbenosti,
Řazení podle typů vazby,
Řazení podle edic.
Žádný způsob řazení není uspokojivý sám o sobě. V praxi je každá knihovna řazena podle jisté kombinace těchto způsobů. Jejich vyvažování (zastaralost, proměnlivost, odolnost vůči změnám atd.) propůjčuje každé knihovně její nezaměnitelnou osobitost. Hodí se nejprve odlišit řazení stálá od řazení dočasných. Stálá jsou ta řazení, která se budeme v zásadě snažit dodržovat. Dočasná řazení vydrží obvykle jen pár dnů: do té doby, než pro knihu (znovu) najdeme konečné místo. Může jít například o nedávno zakoupenou a ještě nepřečtenou knihu, o knihu nedávno přečtenou, kterou nevíme, kam zařadit, nebo kterou chceme zařadit při příštím "velkém úklidu", anebo o knihu, kterou jsme přestali číst a kterou nechceme zařadit do té doby, než se k ní vrátíme a dočteme ji. Stejně tak může jít o knihu, kterou jsme po nějaký čas často využívali, o knihu, v níž jsme hledali informaci či odkaz a kterou jsme zatím nevrátili na místo, nebo o knihu, kterou nemůžeme zařadit na místo, jež by jí příslušelo, protože nám nepatří a již několikráte jsme ji slibovali vrátit, atd. Co se mne týče, téměř tři čtvrtiny svých knih jsem nikdy doopravdy nezařadil. Ty, jež nejsou zařazeny způsobem trvale dočasným, jsou zařazeny způsobem dočasně trvalým, jako ve skupině OULIPO. Přesunuji je zatím z jedné místnosti do druhé, z poličky na poličku, z hromádky na hromádku, a stane se mi, že tři hodiny bezvýsledně hledám nějakou knihu, ale občas jako zadostiučinění najdu šest nebo sedm jiných, které mi přijdou stejně vhod.
2.2. Knihy, jež se řadí snadno
Velká vydání Julesa Verna v červené vazbě (ať už jde o pravé Hetzely, nebo reedice nakladatelství Hachette), knihy nadměrných formátů, kolibříky, bedekry, vzácné a domněle vzácné tisky, vázané knihy, knihy z nejrůznějších edic (Plejáda, Změna, Texty, Nová literatura, Cesta atd.), romány nakladatelství Minuit, časopisy, máme-li od nich alespoň tři čísla, atd.
2.3. Knihy, jejichž řazení nečiní žádné zvláštní obtíže
Knihy týkající se filmu, ať už to jsou monografie režisérů, životopisy filmových hvězd nebo přepisy filmů s fotografiemi, dále jihoamerické romány, knihy o etnologii a psychoanalýze, kuchařky (viz výše), telefonní seznamy (poblíž telefonu), němečtí romantikové, knihy z edice Co je co? (otázkou je, jak je dále řadit, zda tematicky, či podle čísel), atd.
2.4. Knihy spíše nezařaditelné
Ostatní: například časopisy, od nichž máme jediné číslo, nebo Clausewitzovo Ruské tažení 1812, přeložené z němčiny M. Bégouënem, velitelem 31. pluku dragounů, a patentované vrchním štábem (s mapkou), Vojenská knihovnička, R. Chapelot a spol., Paříž 1900, nebo třeba šestý sešit 91. dílu (listopad 1976) Publications of the modern Language Association of America (PMLA) uvádějí program 666 pracovních schůzí výročního sjezdu řečené společnosti.
2.5.
Stejně jako knihovníci Borgesovy Babylonské knihovny, kteří hledají knihu, jež by jim byla klíčem ke všem ostatním knihám, kolísáme mezi iluzí dokonalosti a závratí z nepostižitelnosti. Ve jménu dokonalosti bychom rádi věřili, že existuje jedinečný řád, jenž by nám umožnil okamžitý přístup k vědění. Ve jménu nepostižitelnosti bychom se rádi domnívali, že řád a chaos jsou dvě různá slova označující náhodu. A je také možné, že jde jen o dvě nástrahy, dvě klamné malby, mající zastřít opotřebovanost knih a systémů. V žádném případě není na škodu, slouží-li nám naše knihovna také čas od času jako pomůcka proti zapomínání, jako odpočívadlo pro kočku nebo jako komora na odložené věci.



|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.